Network Identity 2/2

16. prosince 2013 v 23:40 | Sidney |  Sidney - oneshots


Taxi zastavilo. Zadní dveře po obou stranách se otevřely a plavovláska i kudrnáč opustili svá místa. Dívka zamířila k osvětlenému vchodu luxusní budovy, kde se měl konat onen firemní večírek na počest uzavření významného kontraktu s konkurenční firmou. Zastavila se a chvíli se kochala architekturou vysokého domu před sebou. Všimla si, že jí její spolucestující předešel a vešel tam, kam měla namířeno i ona. Netěšil jí fakt, že by mohl být jejím potencionálním kolegou. Za uběhlou cestu si k němu nevybudovala příliš kladný vztah a představa případné spolupráce s ním, pro ni byla téměř nepředstavitelná. Rozešla se ke dveřím a zdvořile kývala na dva urostlé holohlavé muže ze security týmu.
Brunet si odložil kabát a předal jej mladé šatnářce. Prohlédl si interiéry přepychového domu a pozdravil se s pár známými, kteří již se sklenkami šampaňského distingovaně debatovali o aktuálním dění. Poupravil rukávy svého saka a než vystoupal po schodech k hlavnímu sálu, odkud se ozývala hlasitá hudba, zkontroloval celé své vzezření v mosazném okovu antického sloupu.
V přítmí sledoval tančící páry, a jelikož sám takovémuto stylu zábavy příliš neholdoval, odklidil se směle k baru, aby si objednal tu nejdražší whiskey.

"No konečně," vydechl Marshall, když viděl přicházet svou mladou kolegyni. Ta na jeho poznámku jen podrážděně přetočila očima.
"Šéf už se po tobě ptal," políbil jí přátelsky na tvář.
"Na něj jsem taky pěkně naštvaná, mám lepší věci na práci, než si hrát na to, že mě tenhle večírek zajímá," rozhodila rukama a ladným pohybem se natáhla na stolek pro sklenku margarity.
"A jaký? Seděla bys u počítače a psala si s nim," nadhodil nepříjemně.
"Jo! Psala bych si s nim, protože je fajn," přiznala směle a založila si ruce na prsou.
"Začni žít, Reilly! Tohle nikam nevede, vždyť jste se nikdy neviděli," zakroutil hlavou a snažil se svou kamarádku uvést do reality.
"Co třeba tam ten, ten vypadá dobře," uznale ukázal prstem na kučeravého bruneta v hořčicové košili, který se s neskrývavým nezájmem opíral o bar a usrkával zlatavé tekutiny, zatímco znuděně pozoroval okolní dění.
"Blázníš? S timhle magorem jsem teďka přijela taxíkem a vážně mi to bohatě stačilo," zhrozila se upřímně.
"Hele a na tom záleží? Známe se dost dobře a očividně se vidět nepotřebujeme," bránila se.
"Reilly? To myslíš vážně? Vždyť je to... úchylný," vyvalil na dívku nevěřícně oči, "ví o tobě všechno, stejně tak i ty o něm, nikdy jste se neviděli a ani nechcete? Kam to jako bude pokračovat?"
"A kam by to asi mělo pokračovat?" našpulila pochybovačně rty.
"No já ti ani nevim, nechceš se třeba jednou vdát za svůj laptop?" pronesl vážně s velkou dávkou ironického podtextu.
Plavovláska jen zklamaně přimhouřila oči a čelisti semkla křečovitě k sobě. Zakroutila hlavou a dala se k odchodu.
"Počkej, Reilly, já to tak nemyslel," chopil se jejího zápěstí a pokusil se jí zastavit.
"Tohle jsi přehnal, Marshalle," nestál jí ani za pohled. Vysmekla se z jeho sevření a odkráčela k toaletám.
***
"Harry? Ten CW?" Kudrnatý brunet se otočil za povědomým hlasem.
"Marshalle, rád tě vidím," usmál se na svého nového kolegu a podal si s ním ruku.
"Tak jsi dorazil?" vyzvídal holohlavý černoch.
"Ale jo, moje společnostměla něco neodkladnýho, tak jsem si nakonec řekl, že vytáhnu paty z baráku," zasmál se.
"Nevěděl jsem, že někoho máš," přiznal zavalitější z dvojice, "málem jsem tě někomu dohodil." Kudrnáč mile přikývl.
"Myslíš tu v černých šatech? Před chvílí jste se pohádali," ukázal Harry směrem, odkud před nedávnem utekla neznámá dívka.
"Jo, omlouvám se," kal se Marshall, "přišel jsi sám, myslel jsem, že nikoho nemáš."
"V pohodě," pronesl uvolněně brunet, "pochybuju, že by se se mnou milostivá zahazovala. Asi je dost nóbl, co? Je příjemná jak osina v zadku."
"Slyšel jsem, že jste se potkali v taxíku."
"Jo," přitakal Harry, "a bohatě stačilo."
Dvojice mladíků se rozesmála. Marshall objednal dvojité martini, muži si připili. Sotva si Harry do úst vložil párátko s olivou, telefon v jeho náprsní kapse o sobě dal vědět. Volala mu Reilly. S omluvným výrazem pohlédl na Marshalla, který zdvořile mávl rukou.

"Minutku, Reilly," přiložil si telefon k uchu, zatímco si druhé bezúspěšně zakrýval dlaní, "jenom vypadnu někam, kde neni takovej randál."
"Neozval ses," promluvila k němu trpkým hlasem, který se zvláštně rozléhal. Harry se zastavil v poměrně klidném společenském salónku, jehož dominantu tvořila luxusní fontána s šampaňským uprostřed.
"Bavil jsem se s kolegou," prozradil důvod svého zaneprázdnění.
"Děje se něco? Zníš nějak... jinak," pokračoval starostlivě.
"Ale nic," povzdechla si, zatímco sama sebe pozorovala v nablýskaném zrcadle, "ten večírek je propadák, jedu domů."
"To mě mrzí," pročísl si dlaní vlasy, "taky za chvíli půjdu, není to tu nic extra."
"Budeš si se mnou povídat?" odpíchla se dlaní od umyvadla a jala se k odchodu.
"A co bys ráda slyšela?" vyptával se mile, potěšen jejím zájmem.
"Cokoliv,"odpověděla dychtivě, zatímco procházela tichým salonkem s fontánkou uprostřed.
"Dobrá," otočil Harry hlavou, když v tom momentě se pohledem střetl s mladou plavovláskou. Tvářila se ztrápeně a spokojeně zároveň, u ucha křečovitě svírala svůj mobil. Jakmile si však uvědomila, na koho se zrovna dívá, přiložila si ruku na čelo a odmítavě zavřela oči, zatímco nadutě pochodovala nejbližšími dveřmi ven.
"Bože, vážně odtud musím vypadnout,"pronesla horlivě, "jedu autobusem, budu tě mít přes sluchátka... Ehm... Klidně mi můžeš zase zazpívat." Její tvář konečně pohltila nějaká pozitivní emoce. Začervenala se, zatímco se rozběhla po schodech dolů k šatnám, kde si po příchodu sem odložila svůj černý kabát.
***
Ranní slunce provázelo uspěchané Londýňany na cestě do zaměstnání. Ačkoliv rafičky Big Benu ukazovaly velmi časnou hodinu, město již překypovalo aktivitou. Chaos na vozovkách v podobě troubících aut, neukázněných cyklistů, či hemžících se chodců byl jen další každodenní rutinou.
Reilly věčně chodila pozdě. I přesto si jí šéf v práci vydržoval. Jednak byla ztělesněním jisté ozdoby IT oddělení, kde se svou osobností mezi brýlatými introverty jen vyjímala. Jinak ale také pro její nezpochybnitelné schopnosti.
Dnešní ráno nebylo pro plavovlásku výjimkou. Spěšně otevřela vchodové dveře a s rozepnutým kabátem, nedbalým drdolem na hlavě a termohrnkem horké kávy vyběhla na ulici. Zastavila u stánku a koupila si aktuální číslo svých oblíbených novin. Rázně kráčela klasickou trasou k místu jejího pracoviště, zatímco očima pročítala rovné řádky. Zastavila v chumlu u přechodu, který používala pokaždé, a vyčkávala spolu s ostatními na signál. Byla příliš líná na to, aby odtrhla pozornost od poutavého textu, proto spoléhala na svůj periferní zrak, který ji pohybem ostatních čekajících měl sdělit, že může vozovku v klidu přejít.

Posilněn ranní kávou a snídaní z kavárny v přízemí domu, kde bydlel, se Harry vydal na cestu do práce. Pochvaloval si krásné ráno a došel k názoru, že takovéhle v Londýně už dlouhou dobu nezažil. Měl sice naspěch, rozhodl se ale, že než aby se uhnal, raději se bude v klidu procházet a pozorovat tu nádheru. Zastavil se na přechodu, když ho napadlo, že by se o své pocity mohl podělit s Reilly. Vyhledal její jméno v seznamu telefonu. Stiskl tlačítko vytáčení ve chvíli, kdy semafor chodcům povolil vstup na silnici. Naslouchal monotónně pravidelným tónům a vyčkával, kdy Reilly přijme jeho hovor.

Dav lidí okolo plavovlasé dívky se dal do pohybu. Následovala je, ačkoliv nepřestávala sledovat poutavý sloupek v novinách. Její koncentraci narušilo vyzvánění příchozího hovoru. Zakousla se do novinového papíru a volnou rukou šacovala obsah tašky. Stěžovala si na přehlcenost vlastní kabelky. V duchu se divila sama sobě, proč s sebou nosí tolik zbytečností. Nahmatala vibrující hmotu, a proto se sama pro sebe vesele pochválila. Prohlédla si displej, na kterém systematicky problikávalo Harryho jméno. Usmála se. Dříve než však stihla hovor přijmout, vlivem vlastní nepozornosti a možná i rukou osudu, se s někým prudce srazila. Zle se zamračila a otočila se za hříšníkem. Na malou chvíli pohlédla do modrozelených očí muži, kterého už viděla. Mladík zpozorněl, když spatřil obličej, s kterým se nedávno setkal. Příliš ho nepřekvapil fakt, že se jeho nositelka opět nachází ve špatném rozpoložení.
Jeho vlasy byly neupravené jako tehdy. Tmavě hnědé kučery se vlnily s každým krokem, který udělal. Přesto usoudila, že je v něčem jiný. Tentokrát se neusmíval. Škaredil se na ni stejně jako ona na něho a na důkaz té největší ignorace jen s posměchem zakroutil hlavou, otočil se po směru chůze a dál se věnoval telefonu u svého ucha. Rozezlila se ještě víc, nevěřícně povolila čelisti a spustila bradu dolů. Silně sevřela mobil ve své ruce, což jí bylo připomínkou toho, že čeká hovor.

"Promiň, Harry," zasyčela do telefonu, "ale vrazilo do mě nějaký pako takovou silou, že se divim, že mi mobil nevylítl z ruky." Kučeravý hoch se na okamžik ohlédl za dívkou, která do něj před kratičkou chvílí narazila. Rozezleně pochodovala opačným směrem než on. Ležérní drdol na temeni její hlavy se houpal pod těžkými kroky, které dělala. U ucha svírala telefon stejně jako on.
"To mi povídej," přitakal, "právě se mi stalo to samý." Plavovlasá dívka zmrzla v pohybu a otočila se za nevychovaným kudrnáčem. Stále se zabýval svým telefonem, avšak ona se stala nyní centrem jeho pozornosti. Stejně jako on pro ni.

Na přechodu zbyli jen oni.
Na každé straně jeden.
Nedlouhou dobu na sebe beze slov hleděli.
Možná by byli bývali hleděli do teď, nebýt troubících aut, která nyní měla povolení dát se do pohybu.
Oba nevěřícně a s velkou dávkou pochybností zakroutili hlavou. Odvrátili od sebe pohled a pokračovali svou cestou dál...

Možná se báli promluvit a zjistit tak pravdu.
Možná se báli vyzrazení jejich pravé identity.
Možná se báli ukázat člověku, který střeží veškerá jejich tajemství.
Možná se báli, že je fyzické setkání připraví o dokonalou kulisuonoho člověka.
O kulisu, kterou si ve vlastní hlavě sami vytvořili a sami zidealizovali.
Možná se prostě jen báli vlastního strachu.

"We go out on our own
It's a big bad world outside
Carrying' our dreams and all that they mean
Trying to make it all worthwhile"
 


Komentáře

1 Elis Elis | 17. prosince 2013 v 18:00 | Reagovat

Elis říká, že je to naprosto boží. V tom, jak se potkali a zazřeli na sebe na přechodu. Cejtila jsem takový to tupý napětí, jak ti srdce bije v uších a nejseš si ničím jistá.. v duchu přesně víš, o koho jde, ale tvůj mozek to potlačí, aby si mohl žít ve svý fantazii.

Miluju tě, je to skvělost.

2 Lens. Lens. | 17. prosince 2013 v 21:22 | Reagovat

OMFG.
Tohle bylo dokonalý. Můžu říct, že už jsem hodně dlouho nečetla žádnou povídku, ale tohle..gosh, miluju to. :33 awwww.
Asi si o prázdninách najdu čas na to, abych si přečetla všechny tvé povídky, protože to za to vážně stojí!
<3

3 A. A. | 22. prosince 2013 v 20:30 | Reagovat

DOKONALY jen mate nekde pribehy ktere jsou trochu delsi ?!?!

4 Meredith Meredith | 23. prosince 2013 v 11:32 | Reagovat

Tohle je vážně něco. Poslední dobou čtu strašně málo a upřímně přemýšlím, že číst FF-ky přestanu úplně, ale ty si mě donutila si to rozmyslet. Tohle je vážně dokonalé.
Doufám, že tě tím nijak neurazím, ale v téhle povídce se vyskytuje takový nic moc nápad, ale to jak jsi to sepsala je famózní. Každé slovo pasuje k tomu dalšímu a je to prostě vážně nádherné. A navíc je tam Styles a já jsem vážně nadšená. Doufám, že budeš psát mnohem víc, abych měla co číst!

5 Mart-i-na Mart-i-na | 29. prosince 2013 v 20:58 | Reagovat

Sama pod povídky píšeš ty nejlepší komentáře ze všech (z toho co jsem tak zahlédla). Tak mi milá zlatá řekni, jak ti sem pod tuhle nádheru mám napsat něco kloudného?
Nikdy nekomentuji, ale to, co je mi umožněno číst od tebe, to je neskutečný.
Řeknu ti asi jenom tolik, že jsi neuvěřitelná!

6 kachna kachna | 30. prosince 2013 v 16:47 | Reagovat

Nemám slov. Je to skvělá povídka. Vážně skvělá. A navíc jsi tím ukázala to, jaký svět vlastně teď je. Děkuju ti, za tuhle povdíku :).
Mimochodem písnička mi vyšla báječně. Dočetla jsem poslední větu počkala dvě sekundy a byl tam přesně ten text, co máš dole :).

7 Ann Ann | 3. ledna 2014 v 23:26 | Reagovat

Naprosto úžasné! Nedokážu slovy popsat, jaké pocity to ve mě vyvolalo. V životě bych to nedokázala, tak úžasně napsat, jako ty, není to, jako ty ostatní příběhy, co čteme každý den. Tvé příběhy se ti dostanou pod kůži a zůstanou tam. Jeden velký palec nahoru.

8 Doms Doms | Web | 5. ledna 2014 v 22:28 | Reagovat

Panebože, právě jsem zjistila, že autorka téhle povídky ČTE NAŠÍ POVÍDKU.
NI jsem četla před nějakou dobou na 1d-ff, pokud se nemýlím, a teď vážně lituju, že jsem nenapsala komentář. Já jsem tak strašně líný člověk, to snad není možné.
Abys chápala, o co přesně mi jde, přečetla jsem si to snad třikrát za sebou, a i když jsem nic jiného od tebe, tuším, nečetla, tvoji práci hrozně obdivuji. Abych to zkrátila (nejsem si jistá, jestli na komentář není omezený počet znaků, nebo tak něco), jednoduše chci, abys věděla, že si od tebe hrozně ráda přečtu něco dalšího. :)

9 Pacla Pacla | Web | 15. ledna 2014 v 16:29 | Reagovat

Keď človek číta niečo, čo vlastne takmer každý deň prežíva je to iné.
Je to iné vzhľadom k tomu, že sa do toho dokáže omnoho viac vcítiť a potom začne premýšľať nad všetkým možným.

Čo však chcem povedať je, že aj keď nedokážem nejako špeciálne poviedku okomentovať mám pocit, že táto bola napísaná geniálne a ešte stále tomu akosi nemôžem uveriť...
Vzbudila vo mne dávku strachu a možno je to dobre. Trasiem sa, ale nevadí mi to.
Ďakujem za nový zážitok po prečítaní. Naozaj mi to za to stálo. c:

10 Kacenka Kacenka | 25. ledna 2014 v 16:54 | Reagovat

Vis ja miluju ty tvoje citaty a ruzne souvisloti :p
Ja prakticky vzdycky nekde hledam nejakou souvislost :D
ted me dostal citat "Silenstvi plodi silenstvi"
nojo neco na tom bude :D
Treba vzdycky kdyz jsme s rodinou na dovolenke :p tak (my jsme takova cestovni rodina) treba kdyz jsme byli v Parizi tak jsme prosli s myh brachou snad vsechny kostely co tam byly me strasne fascinujou ...jelikoz zadny verici nejsem a na boha uz vazne neverim (nic proti tobe jestli jo nebo proti komukoliv) tak se koukam na vselijake malinke ozdubky a tak kdyz jsme byli v Pantheonulu tak jsem si stoupla presne doprostred podemnou byl nakrasleny kruh tak jsem si stoupla presne doprostred a odtud jsem mela vyhled kamkoliv :D cekala jsem ze se neco treba stane
Vzdycky jsou strasne kouzelne misto :D
asi mi nebudes rozumet protoze se VUUUBEEEEC neumim vyjadrovat ! -.- a to me stve
a k tomu uzasnemu !!!! pribehu
je to dokonaly ! skvely skvely napad :)
ono to je nejvetsi problem ta komunikace no :/
ale ono to skoncilo strasne !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! to je strasny i pro me :( :D ale i tak je to prekrasny :)
Moc mluvim/pisu :D nevsimej se toho :DDD

11 Niky Niky | 31. ledna 2014 v 20:16 | Reagovat

Tak to je zatim nej jednodílovka kterou jsem kdy četla. Opravdu úžasné :)

12 Mitchie Mitchie | Web | 5. února 2014 v 22:41 | Reagovat

tak ale toto si nespravila. to prečo si tak ukončila. nie. akože, wot, toto som nečakala. a aj keď neznášam šťastné konce, toto NIEEEE :D ale inak omg, strašne krásna poviedka, a sa mi páčilo to s tým prechodom, ako ostali každý na jednej strane a už som si predstavovala dajakú romantickú scénu ako sa ho ona spýta do telefónu že "Harry?" a on jej na druhej strane prechodu prikývne a ešte chvíľu sa budú ošívať a nakoniec sa na zelenú rozbehnú proti sebe a bude bozkávačka :D
a ty to takto zabiješ :D
no čosi
úplne si mi sfúkla moju bublinku nádeje :D
ale krásne to bolo, hrozne moc :')

13 Damie Damie | Web | 4. března 2014 v 21:28 | Reagovat

Toto nemyslíš vážne?! :D Tuto Mitchie nado mnou mi poslala túto poviedku a presne ako ona, aj ja som proste čakala, že po tom čo sa videli na tom prechode, tak proste bude následovať nejaká romantická scénka, alebo čo, ale omg toto som vobec nečakala. Ten otvorený koniec normálne kričí po pokračovaní a pritom je tak dokonalý, že pokračovanie by to totálne skazilo. Milujem túto poviedku a po prečítaní tohto si určite prečítam aj všetko ostatné od teba! :D

14 Niky Niky | 7. března 2014 v 17:38 | Reagovat

[11]: neni to jedna z nej jednodílovek co jsem četla.....................je to moje neoblíbenější nejúžasnější nejbožejší nejskvělejší a nejsuprovější jednodílovka co jsem kdy četla (to znamená že si ji čtu pořád-už asi od listopadu, kdy to bylo zveřejněný na onedirection-ff.blog.cz vždycky když se nudim a ne, nepřestává mě to bavit pamatuju si to skoro nazpaměť, a ty dvě písničky.........my favourite songs ;) ) to byla jen taková malá oprava toho co jsem sem napsala :D

15 weri weri | 28. července 2014 v 13:05 | Reagovat

Oh, tak tahle povídka se dokonale povedla. Jak na sebe narazili v tom taxíku a na tom přechodu xD Dokonalé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.