Ready Or Not // 3rd

29. prosince 2013 v 13:36 | Elis |  Elis - oneshots



Upadla do těžkých a hlubokých snů. Byly temné. Černočerné. Chvílemi nabývala dojmu, že se topí v dehtu. V koncentrovaném zapáchajícím roztoku s vysokou hustotou. Neschopná pohybu, snažíc se jen spoře dýchat, aniž by jí ten humus natekl až do plic a zardousil ji. Ten tlak, který kapalina způsobovala, byl naprosto nesnesitelný. Cítila, jak se jí napíná pokožka, jak její kosti marně zápasí s přibývající tíhou - jak se úzkostně ohýbají a s hlasitým tříštivým zvukem praskají a odlamují se od sebe.

Vylekaně otevřela oči.
Probudila se.
Ihned ucítila chlad, který ji zprvu jen lehce šimral na zátylku, ale situace se změnila rychleji, než předpokládala. Chlad byl najednou tak intenzivní, že se dal spíše přirovnat ke spalujícím plamenům. Její záda, nohy, ruce,.. celé tělo jakoby plálo v intenzivním ohni.
Trhaně vydechla a otřásla se.

"Zoe?"

Tělo měla kompletně nehybné. V ústech cítila pachuť zvratků. Hlavu jako kdyby měla ve svěráku. Ale bolest každého svalu se pomalu vytrácela. Dokonce už ani necítila to otravné a sžírající horko.
Několikrát po sobě zamrkala, aby se přesvědčila, že je už plně při vědomí. Ležela na zádech, oči upnuté ke stropu. Cítila jak do jejího těla narážejí slabé vlny. Skoro jako kdyby se nechala ovívat přílivem oceánu. Pomalu procitaly i její smysly.
Sluch. Byla si jistá, že slyší sršet vodu.
Čich. Cítila tu příjemnou vůni, která ji slabě konejšila.
Hmat. Skrze svou pokožku jasně poznala, že se jí někdo dotýká. Cítila to.

"Zoe," ten hlas. Zaskočeně zamrkala a zadržela dech. Předklonil se. Měla teď výhled na jeho obličej. Skláněl se nad ní jako nějaký strážný anděl. Kučery mu neposedně padaly do čela. "Jak se cítíš?" i přestože čekal na její odpověď, neváhal a jednoduše se natáhl po kohoutku, aby zastavil přítok vody. Jedna z jeho rukou byla stále uvězněná pod jejím pasem. Držel ji tak bezpečně nad vodou, aby se neutopila. "Trvalo mi trochu déle, než jsem přišel na to, který z bytů je tvůj.." mluvil pomalu a potichu, aby jí přehršelem informací nezahltil nemocí poničenou mysl. "Ale našel jsem to.." povzbudivě se usmál, zatímco ona jen tiše a utlumeně sledovala jeho krásnou tvář. "Pojď," pobídl ji, čímž jí jen náznakem připravil na to, že mu padne do náručí.
Odevzdaně a bez jediného komentáře, stále zaskočená a se silnou bolestí hlavy, se nechala s lehkostí vyzdvihnout z vany. Krůpěje ledové vody jí pomalu klouzaly po odhaleném těle a vsakovaly se tak do jeho trička. "Když jsem vešel, našel jsem tě ležet na podlaze. Měla si vysokou horečku a blouznila si.. proto jsem tě uložil do té vany." Promlouval stále stejně potichu. "Položím tě na postel, dobře?" zastavil se.

Unaveně přikývla.

Jeho svaly jí poskytovaly nezbytný komfort. Položil ji velice ladně a opatrně. "Musíš se převléct z těch mokrých šatů.." ohodnotil se starostmi a otočil se na patě hledajíc nějakou skříň, nebo šatník, kde by mohla mít naskládané čisté a hlavně suché oblečení. Jen ležela a mlčky sledovala jeho odhodlání. Zahlédl větší komodu a rozešel se k ní. S jistotou otevíral jeden šuplík za druhým. Nezaváhal ani u spodního prádla, snad jako kdyby jí chtěl jasně ukázat, že se něčím takovým nenechá rozhodit. "Zvládneš to sama?"

Sledovala jeho pevný výraz. Čekal na její odpověď ať už bude jakákoliv. Nakonec jen slabě přikývla.

Položil tedy oblečení vedle ní a ještě ji pohledem zkontroloval. "Budu ve vedlejším pokoji." Odešel.

Ještě dobrou chvíli ležela bez jediné snahy se zvednout, alespoň do sedu. Byla v nekončícím šoku. Nemocná. Mokrá. "No tak.." šeptla si pro sebe, aby se donutila vydat, alespoň trochu síly na tělesné úkony. Zapřela se dlaněmi do peřin a pomalinku se vyšplhávala do nízkého sedu.
Motala se jí hlava.
I přes nevolnost, která ji ovanula, si zajela prsty pod lem mokrého tílka, které se lepilo na její pokožku. Třásla se. Působila tak neohrabaně a ztraceně.
Ruce ji neposlouchaly. Svaly na pažích hořely takovou bolestí, že je nemohla zdvihnout.
Zalil ji stud. Uvědomění, že není schopna ovládat vlastní končetiny ji dohánělo k pláči. Celé její tělo bylo ztuhlé, nemotorné, jako kdyby byla na mol opilá. Na mol opilá a po čelní srážce s autem.
Z pocitu naprosté bezmoci a boje sama se sebou ji vytrhl až letmý dotek na jejím odhaleném rameni. Stočila k němu pohled. Beze slov se nad ní tyčil, jedna z jeho rukou zakleslá na jejím rameni, ve tváři neutrální, ale pevný a odhodlaný výraz. Ani jeden z nich nepromluvil, bylo by to zbytečné plýtvání slov.
Pronikavým pohledem se ujistil, jestli má svolení. Poznal, že je rozpačitá, a to i když jen sotva sedí a drží se při vědomí. Nevznesla žádnou námitku, jak by taky mohla.
Opatrně k ní přisedl. Jeho pohyby byly rozvážné. Mokrá látka mu uvízla mezi prsty a on ji jednoduše stáhl z jejího trupu dolů. Kdo by čekal, že by od jejího polonahého těla odvracel pohled, tak ten se šeredně zmýlil. Pozoroval ji. Bedlivě sledoval její sinalou kůži. Kousek po kousku, snažíc se potlačit touhu, která mu rozpulzovala srdce.
Situace byla tíživá.
Nikdy nezažil tak intimní situaci, jako právě teď.

Netrvalo dlouho a oblékl ji. Oblékl ji do provoněného čistého oblečení, které ji poskytovalo dostatečný komfort. Hned na to stáhl svrchní část přikrývky a vyměnil ji za deku, které nebyla nasáklá vodou.
Uložil ji ke spánku.

*****

" - - stačí to jen zalít?"

Zamžourala do prostoru a neohrabaně si hřbetem ruky protřela oči.

"Nemluv se mnou jako s idiotem, Gemmo.."

Vyzvedla se na lokty. Vlasy jí sklouzly po ramenou a dopadly na polštář.

"Ah jasně.."

Zívla a překvapeně se nadechla když zjistila, že se její tělo zdá odpočaté. Nejen odpočaté, ale částečně uzdravené. Svaly už nebolely tak, jak bolely předtím, než upadla do hlubokého spánku.

".. leží vedle v pokoji. - - Ano, je v pořádku, před chvílí jsem ji kontroloval."

Svěsila nohy z postele a dotkla se podlahy. Zírala před sebe, snažíc se urovnat si v hlavě myšlenky. V pokoji už byla tma, což notně znamenalo, že prospala celý den.

"Takže to mám zalít horkou vodou a nechat vylouhovat dvacet minut?"

Pomalu se pokusila vstát a povedlo se to hned na první pokus. Pokradmo kráčela směrem k pootevřeným dveřím, ze kterých prostupoval paprsek umělého osvětlení. Vztáhla ruku k obrubni ode dveří a zatáhla směrem k sobě. Mohla tak nakouknout, co se děje v druhé místnosti.
Zahlédla jeho záda. Hrbil se nad kuchyňskou linkou a u ucha měl přitisknutý telefon. "Ne, nechci jí zabít.." pronesl dotčeně. "Tak jak dlouho když ne dvacet minut? Deset?"

Sjela pohledem z jeho zad až k jídelnímu stolu, na kterém se povalovaly papírové sáčky přeplněné různými surovinami. Od pohledu odhadla, že jde o různé druhy zeleniny. Hned u nákupu ležel jeho kabát a klíčky.

"Tři? Dobře."

Zaváhala, ale nakonec do kuchyně vkročila. Zatím si jí nevšiml.

"Rozumím.." přikývl a ukročil doleva. Levou rukou zapnul konvici, aby se mu nahřála voda. "O tom se teď bavit nechci.." odmítavě se kroutil. "Gemmo.." vzdychl a vynervovaně se otočil k lince zády. Překvapeně ustrnul, když ji uviděl. Stála u stolu, jednou rukou pro jistotu zapřená o jeho roh, a se zájmem jej sledovala. Vypadala už docela v pořádku. ".. teď ne," odmítl opět někoho na druhé straně telefonu. "Pak se ozvu.." zdálo se, jako by se zapomněl. "Dobře.. měj se."

"Hi," vyslovila potichu. Její hlas byl ještě chraplavější než ten jeho, což ji dost zaskočilo. Přiškrceně zakašlala.

Starostlivě si ji změřil pohledem. "Měla bys ležet - "

"Ty tu jsi celou dobu?" promluvila potichu, při čemž pohledem sklouzla k hodinám co visely u dveří. Unaveně se svezla na židli.

Přikývl.

"A co pekárna?"

"Pro dnešek zavřeno.." potutelně se usmál. "Nemohl jsem si na triko vzít tvou smrt, hlavně teď, když jsem tě zaměstnal."
 


Komentáře

1 kachna kachna | 29. prosince 2013 v 15:20 | Reagovat

Alice? Vždycky když čtu tvoje povídky, přijdu si jako kdybych četla už vydanou knížku. Nemůžu se od nich nikdy, ale NIKDY odtrhnout. Doufám, že jednou vydáš knížku, protože ... máš nejúžasnější styl psaní, který jsem kdy četla. A to myslím smrtelně vážně. Nechápu, kam chodíš na nápady a nechápu, jak je dokážeš tak podat. Přijdu si, že jsem v tom příběhu a ne, že ho 'jenom' čtu. Doufám, že mě chápeš.
A to ještě nemluvím o tvejch zatraceně skvělejch videích. Tím tě nenápadně ponoukám k tomu, abys na chvíli přestala prokrastinovat a natočila nějaký video :D.
Jsi prostě boží, Elis!!! :)

2 Míša Míša | 29. prosince 2013 v 15:54 | Reagovat

Tenhle blog přidávám do oblíbených, protože patří mým dvěma oblíbeným autorkám :-)
Skvělý povídky, holky! Tahle bude pokračovat, nebo to takhle končí? Mmm starostlivej Harry, taky bych si dala říct :-D :-)

3 Katie Katie | 29. prosince 2013 v 18:05 | Reagovat

wow wow wow, boží.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, už jsem se na tom stala závislá, vidíš, co děláš Elis?! :D

4 I.Blake I.Blake | Web | 29. prosince 2013 v 19:24 | Reagovat

Elis, máš moju obrovskú poklonu. Poklonu, obdiv, úctu. To ako dokážeš svojim štýlom písania vtiahnuť čitateľa do deja, je neobyčajné. Neviem kam chodíš na neustále nové nápady, ktoré sú stále lepšie a lepšie, ale mať tvoju fantáziu a zručnosti, s akými sa hráš so slovami, musí byť úžasné. Prosím nikdy neprestaň s písaním, bola by to obrovská škoda. Teším sa na budúce, čo pre nás znova vymyslíš!
P.S: dúfam, že RON bude mať ešte pokračovanie! :)

5 Cali Cali | 23. ledna 2014 v 11:15 | Reagovat

Aaaaw aaaw aaaw :3
vyjadruju se ne dostatecne a ja to vim ale to proste nejde. Ja nikdy skoro vubec nemam slov po tvem pribehu !
Je to tak dokonaly je to slast pro oci i pro mysl :)
Strasne to uklidnuje. Ty tvoje detaily jak je propracovavas do detailu ... ale to uz vsechno urcite vis :)
Tak hlavne na to nezapominej! a pis dal! protoze bys tim potesila strasne lidi :3 vcetne me :3
Moc ti dekuju za krasny krasny krasny den !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.