Stick Me In My Heart

19. ledna 2014 v 0:03 | Sidney |  Sidney - oneshots
Rozhodnutí. Náš život je chtě nechtě řízen touto veličinou.
Kdo však rozhoduje o tom, jak a kdy máme učinit své rozhodnutí?
Kdo rozhodne o tom, zda to bylo správné či nikoliv?
My. Jen my. A naše pocity.
Daleko podstatnější jsou však následky, které si se svým rozhodnutím poneseme po zbytek života.
Zda jsme schopni žít s následky svých rozhodnutí...


Podzimní slunce ozařovalo širokou pláň obehnanou stromy. Z plátěných, narychlo zbudovaných, stanů rozesetých podél lesa se pomalu odpařovala poslední ranní rosa, zatímco se válečníci uvnitř pomalu připravovali k dalšímu boji. S vírou se modlili, aby navečer mohli znovu ulehnout a poděkovat bohům za další přežitý den.

Jen rusovlasá dívka se už dávno procházela v hloubi lesa. S lehkostí éterické bytosti se vynořila z hustých křovisek na ostré sluneční světlo. Ačkoli jeho paprsky příjemně hřály, přitáhla si kožešinový kabát více k tělu, koukaje přitom na azurovou oblohu s úmyslem najít svého opeřeného přítele. Ušlechtilý sokol se vznášel vysoko nad ní. Dívka se usmála a zabořila prsty pravé dlaně do hustých vlnitých vlasů, aby jí nespadaly do nefritových očí. Pomalu sjížděla dlaní z temene k týlu, když zavadila o lamelu svého luku. Její úsměv se ztratil. Zamračila se a s gestem, jako by jí někdo právě nehezky pokáral, ruku rychle stáhla zpět. Zavřela oči a zhluboka nasála vůni zatím nedotčené přírody. S těžkým povzdechem, který se v chladném počasí měnil v mléčné obláčky páry, se rozhlédla po okolí.

Očima zastavila u přístřešků nepřátel, které se rozléhaly na opačném konci planiny. Několik ohnišť ještě slabě doutnalo, jinak zde ale vládl klid a mír, i když bylo ve vzduchu cítit nesmírné napětí. Předzvěst další bitvy. Rusovláska zavrtěla hlavou a rozešla se kupředu. Náhle se prudce zastavila. Vyvedl ji z míry svým upřeným pozorováním. Vysoký kučeravý brunet zahalený v kožešině ji z dálky neskrývavě a bezostyšně sledoval. Byl jí fascinován. Nenápadně se ošil, když si uvědomil, jak dlouho dívka ví o jeho přítomnosti, ba o jeho upřeném pohledu, který mu více než zvědavě oplácela. Chlapcova ústa se zkřivila, když zahvízdal. Ohlédl se za sebe a sotva spatřil z houštin vybíhat svého sněhově bílého vlka, poplácal si jemně na stehno. Věnoval dívce poslední pohled. Překvapeně nadzvedl obočí, když uviděl nádherného sokola přistávat na dívčině pravé paži. Ještě chvíli se zajímali jeden o druhého, dokud se nerozešli ke svým osadám.
Zvláštní pocity jímaly jejich těla i mysl. Jako by se snad neviděli poprvé, ba ani naposled. Jako by dnešek byl souzený právě jim. Souzený jim stejně, jako jim měl být osudný...
***
Přišel čas.
Dusot kopyt mohutného vraníka křížil kruté ticho. Muž, s mufloními rohy na helmě, osvalenými lýtky rázně pobízel svého koně. Silnými slovy povzbuzoval svou armádu, v které nebojácně stála i rudovlasá lučištnice. Tvrdým očním kontaktem se snažil zbavit strachu všechny své válečníky. Ona se nebála. Vůdce hrubě přitáhl otěže ve své pravé ruce k tělu a prudkým předklonem zastavil černého hřebce na konci dlouhé řady svých bojovníků. Hluboce se nadechl, monumentální roh ve své levé ruce přiložil k ústům. Silně zabořil paty do slabin svého koně, který se v tom okamžiku vzepjal a divoce zaržál. Roh hluboce zazněl...

V tentýž čas na téměř stejném místě kučeravý chlapec pozorně naslouchal podpůrným slovům svého rudovousého pána. Čerpal odvahu a sílu každičkou částí svého těla. Pozoroval svého vůdce, který prudkým máváním dlouhou opratí pobízel mohutného hnědáka, jež táhl jeho dřevěný vozík. Sotva i on zatroubil na svůj válečný roh, chlapec se rozhlédl okolo sebe. Pohladil šípy, které mu trčely z koženého toulce na zádech, a než se rozběhl kupředu, stejně jako ostatní bojovníci, vzrušený započatou bitvou se roztřeseně nadechl...
***
Celé širé okolí pohlcovala bitevní vřava. Vzduch protkaný nasládlým pachem krve padlých byl i přesto klidný. Čas jako by se zpomalil, řev bojovníků byl příliš krutý na to, aby byl vnímán. Mírumilovné nebe brázdil nádherný sokol, který z výšin shlížel na svou rudovlasou přítelkyni.
S lehkostí sobě vlastní se probojovávala loukou dál. Mrštně uhýbala šípům a mečům nepřátel. Hbitě a s přesností natahovala tětivu svého luku, aby její šíp neminul cíl. Přeskakovala bezvládná těla. Mysl jí ohlušovalo její prudce bušící srdce. Vždy krátce vzhlédla k obloze, aby pohledem na svého sokola povzbudila sama sebe...

Zpoza kamenného úvalu vyběhl bílý vlk. Mohutnými tlapami si razil cestu kalužemi krve zpod bojovníků, kteří skonali pod šípy jeho kučeravého pána. Mladý muž běžel nebojácně kupředu. Lapaje po dechu si rukávem svého kabátce letmo stíral maličké krůpěje potu, které ze slepených pramínků vlasů zmáčely jeho zaprášenou tvář. Soustředěně vzhlédl a napřímil se. Zastavil, neboť spatřil svůj cíl. Tenký copánek z kůže, který obepínal jeho hlavu tak, aby mu hnědé kučery nepadaly, do tváře si vyhrnul více nad čelo. Přimhouřil obočí. Koncentrovaně, aniž by přestal pozorovat kýžený objekt, si nalíznul špičku palce a ukazováčku. V koženém toulci na svých zádech nahmatal jeden z mnoha šípů. Než jej napnul na tětivu luku, přejel jazykem jemně přes jeho peruť. Zaujal strnulý a pevný postoj. Ruku, v níž svíral pružné dřevo, měl precizně namířenou před sebe. Druhou silně natahoval šíp, až se mu tětiva jemně zarývala do tváře. Snažil se zklidnit. Jeho dech byl náhle pravidelnější, pokrčená ruka se přestala třást. Naposledy řádně zamířil. S dlouhým mrknutím a těžkým výdechem nechal šíp, aby opustil jeho prsty. Aby si našel svůj terč. Sotva otevřel oči, ujistil se, že neminul. Avšak překvapilo ho, když si všiml, že muž kácející se k zemi, není zasažen pouze jeho šípem. Rozběhl se k bezvládnému tělu a cizí šíp s našedlými pírky odtud vytrhl...

(doporučuji pustit si tohle http://www.youtube.com/watch?v=3kvjyqbEOUw )

Jakmile dívka zasáhla, rozhlédla se po další kořisti. Bitevní pole značně prořídlo a sil ubývalo. Svraštila obočí. Bylo třeba se bránit, proto několikrát svižně vystřelila na své potencionální vrahy.
Hbitě se otočila čelem vzad.
Stejně jako on.
Stačila chvíle na to, aby se poznali.

Několik kroků od sebe vzdálení. Stáli tam.
Jeho oči nepřestávaly sledovat ty její. Byli si jistí. Sacrifice my heart how I want it.
S luky vytasenými, s tětivami silně napnutými a s šípy připravenými na výstřel. Crave the pain you give 'Cause I need it.
S vědomím, že stačí jen jediné gesto, jediné rozhodnutí. Claw away my skin then I see it.
I přes to tak úmorně pomalý proud času jako by se pro ně zastavil. Svět se přestal točit. Jejich uši nepojímaly šelest války. Losing all my mind 'til I find it.
Jejich přerývavý dech se zklidnil. Uběhlo několik málo vteřin, ale jim před očima proletěl celý život. You are all that cuts and is biting.

Život, který dobrovolně a tak nezodpovědně obětovali válkám.
Život, který by měl v této bitvě vyhasnout.
Život, který jim nebyl dán prožít společně.

Pocit, který je naprosto pohltil.
Pocit, který jim sevřel trup jako by jim celý svět byl najednou neskutečně malý.
Pocit, který je ničil a zároveň doháněl k naprosté blaženosti a šílenství.
Pocit, který dovede způsobit jen jediný pohled do očí člověka, který je souzen jen vám.
Pocit, který v tento moment ovládal každičkou buňku jejich těl.

Ani jeden se neodvažoval konat první. You are all the things that enlight me.
Jako by snad čekali na zásah někoho jiného, kdo by jejich intenzivní oční kontakt navždy zpřetrhal. Take away you're here and I'm nothing.
Na někoho, kdo by jim udělil ránu z milosti, které se tak nutně oba dva dožadovali. Just and empty hole. I am nothing.
Ačkoliv oba z jiných armád, byli nyní ochotni padnout za záchranu života toho druhého. Take away my fear.
Přišli do války zvítězit. Please do something.
Zvítězili. A své vítězství si uvědomovali. Everything that is.
Oba ve skrytu duše doufali, že ten, komu právě hledí do očí, se rozhodne jako první... Is love about you.
Byli si jistí tím, že ať už se stane cokoliv, našli ten kus sebe, který tolik potřebovali. Stick me in my heart!

A vznešený sokol se nadále bezstarostně vznášel ve výšinách...
Stejně jako sněhově bílý vlk nevěda tančil mezi tratolišti krve...

 


Komentáře

1 Niky Niky | 19. ledna 2014 v 20:46 | Reagovat

Naprosto úžasné, jsem ráda že máte společně blog, protože jste opravdu skvělé spisovatelky, řekla bych že nejlepší z http://onedirection-ff.blog.cz/ . Vážně píšete obě dvě ohromně, každá jinak, každá nádherně :))

2 Lydia Lydia | 5. března 2014 v 13:00 | Reagovat

...tomu říkáš... povídka?

3 Lou Lou | 15. června 2014 v 10:53 | Reagovat

[2]: Doufám, že jsi chtěla říct, že by to měla nazývat spíš mistrovským dílem! Protože tak to vidím já..nechápu jak můžeš tak dokonale psát! A taky proč tu není více hvězdiček a komentářů, rozhodně si to zasloužíš) Byla to nádherná povídka!:) xx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.