Behind That Fucking Wall - 2. DÍL

9. března 2014 v 12:59 | Sidney |  Behind That Fucking Wall
suchý humor, vulgarismy, nespisovný jazyk, erotično
"Úča, porno, NDR"


Zabouchla za sebou dveře od bytu, klíče odhodila do mističky na botníku a černé kroksy nedbale skopla z nohou. S doslova přeplněnou náručí se rozešla předsíní, téměř poslepu zabočila ke kuchyňskému koutu, což bylo v porovnání s faktem, že v bytě doposud strávila jen něco málo přes čtyřiadvacet hodin, přinejmenším opovážlivé, a jen tak tak, že nespadla, neboť přes všechny ty papírové pytle v rukách přehlédla uvolněný práh. Oddychla si, když téměř pád zdárně vybalancovala. Tašky položila na kuchyňskou linku a začala s vybalováním. Nemohla uvěřit tomu, že se konečně nastěhovala. Nadechla se svobody. Rozhlédla se po prostoru a uznala, že bude potřeba vynaložit ještě velké množství sil na to, aby bylo vše dle jejích představ. S tímto faktem se však byla ochotná smířit.

Sotva uklidila zakoupené potraviny na své místo, se zbylým nákupem odpochodovala nejdříve do koupelny, aby doplnila zásoby čistících přípravků, a poté do chodbičky, aby si do otevřeného kufru s nářadím zařadila hřebíky, šroubky a jinou droboť pro kutily. Zkoumavě si prohlédla poškozený práh vedoucí do kuchyně a prohrábla si dlouhé vlasy. Naklonila se blíž a vztáhla k němu ruku. Zalomcovala. K jejímu, ani ne tak velkému, překvapení po pár krátkých záškubech tenké dřevo povolilo úplně a zůstalo jí nevinně trčet v dlani.
Měla bych přestat posilovat.
Zašklebila se a zkoumavě si prkýnko prohlédla. Zdálo se jí dostatečně zachovalé, a tak došla k závěru, že tedy není potřeba kupovat nové. Začistila prostor v místě, kde se ještě před chvílí nalézalo dubové prkno a teprve když se jí dílo zdálo dokonalé, natáhla se pro vodováhu, aby svou práci zkontrolovala. Pochlebovala si nad vlastní šikovností, avšak úsměv jí náhle přešel.
Já věděla, že jsem něco zapomněla.
Plácla se dlaní do čela a přesvědčila samu sebe o tom, že se dneska na nákupy už rozhodně nevydá. V hlavě jí po chvilce přistál dokonalý nápad. Při té představě se pobaveně zahihňala.

Zkontrolovala svůj odraz v zrcadle a neubránila se zlomyslnému smíchu. Šedivý rolák jí možná štípal všude na krku, černé punčochy byly plné žmolků, vlněná sukně se tvářila, jakoby jí ještě před ní věky nosila prateta Yvonne - nechť je jí země lehká - jí ale v očích stejně dál žhnula ona záškodnická jiskra. Vlasy si svázala do vysokého drdolu, na nos si položila RayBeny s výraznými černými obroučky, které jí přidávaly nejen na upjatosti, ale i na přísnosti. Vplula do vysokých platforem a do prstů vzala první náhodný papír, který jí pod ruku přišel.
***
Právě znuděně scrolloval na twitteru, když ho vyrušilo klepání. Díkybohu. Úlevně převrátil očima. Silně se odpíchl od hrany stolu a bavil se tím, jak rychle mu pro dnešek jede jeho kancelářská židle. Zřejmě jsem dobře navoskoval… Co to žvanim. Já přece nikdy nevoskoval. Pobaveně se odpichoval od zárubní, které míjel a tetelil se jako pětileté děcko, které právě dostalo novou hračku. Klepot na dveře se ozval znovu.
"Vždyť už jdu," prohodil netrpělivě. Rozchechtal se při představě, že jeho nynější činnost má vlastně do chůze na míle daleko. Z botníku stáhnul peněženku, a zatímco se v ní přehraboval, otevřel dveře.
"Čau Lenny," přepočítával peníze v ruce, stále sedě v pohodlí polstrovaného křesla na kolečkách "co sem ti dlužnej za ty gnocchi?"
"Nazdar bejku," opáčil mu blonďák s kšiltovkou na hlavě, "hele, jako vždycky."
"Tu máš," podal poslíčkovi bankovku, "drobný si nech. Dík." Přebral od něj balíček s jídlem a chystal se za sebou zavřít.
"Měj se," pozdravil Lenny, "mimochodem, tahle tu klepala jako první," při odchodu namířil ruku na místo, kam kudrnáč nedohlédl a významně přitom zakroutil obočím. "Tak čus," slyšel ještě od schodů. Popojel s židlí k rámu dveří, o který se následně opřel dlaněmi, a seč to jen šlo, natahoval krk zvědavostí. Když spatřil svou novou sousedku nedbale opírající se zády o zeď na chodbě, s nohou pokrčenou, vysokým podpatkem zapřenou o stěnu a ležérně prohlížející si nehty na pravé ruce, neodolal a uculil se.

"Á," protáhl, "není tohle Chobotnička?" zamrkal.
"Motýlku?" stočila k němu konečně zrak a dělala překvapenou.
"Tys snad slyšela nějaký výjevy z džungle?" založil si ruce na prsou. "Tentokrát tě můžu ujistit, že z mýho bytu to rozhodně nebylo. Ta scénka s kladivem byla dostatečně zastrašující. " Nafoukl se a sledoval její údiv.
"No," odmlčela se, "původně jsem myslela, že tě budu navštěvovat jenom v situacích, jako byla ta ráno, což jsem před nedlouhou dobou musela zhodnotit jako nevyhovující," zamyslela se, "k tomu se ještě dostanu," mávla rukou a prohlédla si ho pořádně.
"Tak já si protentokrát vezmu rolák, abys mi ze svý vejšky nezíral do výstřihu a nesvlíkal mě očima a ty si ke dveřím přijedeš na kancelářský židli?" pokusila se vypadat frustrovaně.
"Jsi snad chromej?"

"Uznávám," odpověděl, "ta vlněná sukně by mohla bejt kratší." Zasmál se a o to víc se rozzářil, když k němu vyslala nevraživý pohled.
"Chromej ne, ale bosej," prohlédl si svá holá chodidla, zatímco vtipně vrtěl prsty, "a když to tu všude tak studí..." Hajsavě se rozhlédl po podlaze a nakrčil nos.
"Máš nosit fusekle," poučila ho, "a navíc… To jako normálně chodíš," naznačila gestem uvozovky, "otvírat nahej do půl těla?" Prohlédla si jeho odhalený svršek a zrakem se pozastavila nad úzkými džínsy, zpod kterých vykukoval tlustý pruh silonové látky s bílým nápisem Calvin Klein. Zakousla se do rtu a zakroutila hlavou.
"To se ptáš ty ?" rozpřáhl ruce. "Já nevim, kdo chodí za ranního kuropění strašit neznámý a nic netušící sousedy v poloprůsvitným tílku s těma zatracenýma mrňavýma knoflíčkama," bavil se dál, "jo, a s kladivem v ruce," podotknul se vztyčeným ukazovákem. Rozchechtal se při vzpomínce a byl potěšen tím, že se směje i ona.
"Oukej," mávla rukou, "takže 1:1."
"2:2," skočil jí do řeči.
"Jakto?" nakrčila obočí.
"1:1 to bylo už ráno," zamrkal, "jedna pro tebe za bušení do zdi a jedna taky pro mě za vřeštění ve sprše." Usmáli se na sebe.

"Hele tys fakt sehnala to soudní povolení?" ukázal pobaveně k papíru v její levé dlani.
"Co?" zatvářila se zmateně.
"Jo. Myslíš tohle?" zamávala jím a poté ho rozložila, "no jasný," začetla se do obsahu a svraštila čelo, "jestli pokládáš seznam mých smrtelných hříchů za soudní povolení, tak ano, sehnala jsem soudní povolení." Složila list a přesunula pozornost plně ke svému sousedovi. "Ale koukám, že účel to splnilo," vyplázla na něj jazyk.
"Když na tvým jazýčku vidim tu sexy kovovou kuličku..." zapředl, "říkám si... Motýlek tě tvých smrtelných hříchů moc rád zbaví," nadhodil svůdným chraplavým hlasem.
"Jako vážně?" zazářilo jí v očích. Chytil se na udičku. "Mám tady poznamenaný nějaký neodkladný i opožděný výdaje a taky běhání po úřadech… Co tomu říkáš?"
Neodpověděl, jen našpulil rty.

"Nechceš si stoupnout?" zeptala se. "Znervózňuje mě, že jsem nad tebou."
"To znělo jako sexuální narážka," zareagoval pohotově. "A ne," zakřenil se, "mě se dole celkem líbí, rád se kochám vším tím nahoře."
"Sem tam," dodal.
"Ty mi říkej něco o sexuálních narážkách," zavrtěla hlavou.
"Jak je možný," zamračil se, "že tě chci sníst, i přes tu nemožnou sukni a starý punčocháče?" Nadzvedl obočí vyčkávaje odpovědi. Zatvářila se znechuceně, ale ve skutečnosti se její ego v souvislosti s jeho výrokem vznášelo vysoko nad nimi. Odkašlala si.
"Blouzníš. Asi máš vážně hlad." Převrátila očima.
"To mám, co s tím hodláš děl-"
"Takže k věci," přerušila ho.
"Na věc?"
"Co?" vyvalila oči.
"Ááá," ozvala se znaveně.
"Haha, ty se sháněj s povolením na výjevy z džungle," rozesmál se, "řekl bych, že si nemáme, co vyčítat."
"Neser mě, Motýlku," snažila se neúspěšně zachovat vážnost, "nebo ti neřeknu, proč jsem za tebou přišla a…" odmlčela se a rozhlédla se po patře, než se k němu velmi blízko naklonila, "a-ukořistim-si-tvůj-oběd," zadrmolila vyzývavě a s balíčkem horkého jídla v ruce uskočila jeho obrovským dlaním.
"Nehraj si se mnou, Chobotničko," přimhouřil oči a konečně ze židle vstal.
"Očividně jsem ještě nezapomněla, jak chlapa zaručeně postavit," zapředla opřená o zeď a užívala si tuhle slovní přestřelku plnou dvojsmyslů i vícesmyslů.
"To bych řekl, ráno jsem něco takovýho zaslechl z vedlejšího bytu," přiblížil se k ní.

"Jsi v ouzkejch, Chobotničko," zkonstatoval, když se hnědovláska zády střetla s tvrdým povrchem.
"Já před tebou neutíkám," zazubila se, "jenom jsem potřebovala dosáhnout svýho."
Zastavil jen milimetry před ní. V podpatcích byla téměř stejně vysoká jako on. Prohlédl si její andělský obličej a prsty jí něžně sundal brýle z nosu. Paže zapřel o zeď vedle její hlavy a přišpendlil jí tak ke stěně. Hluboce vydechl, zatímco očima nepřestával sledovat její. Povytáhl jedno obočí a několikrát krátce zatnul čelisti. Nadechla se a poplašeně si skousla ret. Zase?
"Potřebuju si s tebou promluvit jako s chlapem," poplácala ho na rameni jako parťáka po šichtě předtím, než se jediným šikovným pohybem provlekla ze spáru jeho destruující blízkosti.
"A jé," zalamentoval a svěsil hlavu dolů, stále však ve stejné pozici, "tohle jsem slyšel naposled od táty. Bylo mi tehdy šestnáct a už jsem měl všechno za sebou." Pokrčil rameny všeznale.

"Za tebou," poklepala mu na rameno a čekala, až se k ní otočí.
"Bude to taky tak trapný?" zatvářil se nejistě, ve skutečnosti si ale vše náramně užíval.
"Přijde na to," zakroutila se.
"Vrať mi brejle," nastavila dlaň.
"Vrať mi oběd," napodobil ji.
"A nepodváděj," přimhouřila obočí, aby ho zastrašila.
"Prr Chobotničko," zafrkal, nespouštěl z ní oči, "Motýlek hraje vždycky čistě."

"Takže k věci," nasadila si brýle, ruce složila za zády a začala se vševědoucně procházet sem a tam zatím, co on hladově přičichával ke svému obědu.
"Na věc," provokoval ji nadále. Sjela ho pohledem.
"Potřebuju mon-"
"Tyvoe," vydechl, "celou dobu jsem přemejšlel, co mi ten tvůj převlek připomíná a už vim!" Zajásal.
"Skvěle," povzdechla si, "řekneš mi to jindy. Teď bych potře-"
"Vypadáš jak úča. Z východoněmeckýho porna," zvolal hlasitě, "fakt NDR invaze!" Jiskřilo mu v očích.
"Nemáš čistě náhodou montážní lepidlo?" přešla jeho poznámku bez povšimnutí. Sklapl. Po chvíli jí to připadalo velmi nezvyklé, a proto se zastavila a svůj zrak upřela k němu. Civěl na ní jak na zjevení.

"A klidně i s aplikační pistolí," pokračovala, "byla jsem dneska nakoupit, ale nějak jsem si na to nevzpomněla," zakoukala se na jeho fascinovaný obličej, "před chvilkou jsem si málem zlámala ty svý dokonalý nožky na prahu u sebe v kuchyni," nadzvedla sukni a rádoby cudně zavrtěla boky, "ale momentálně jsem tak líná, že se mi už nikam nechce," vzdychla, "takže jsem si říkala, že můjsoused s motýlem určitě něco takovýho mít bude."
"Úča. Porno. NDR. Úchylka na pistole a lepidla?" nepřestával ji pozorovat a ani si neuvědomoval, jaké hlouposti právě propouští z úst.

"Hej," luskla mu prsty před obličejem.
"Motýlku?" Tvářila se nejistě, zatímco pátrala v jeho nepřítomných očích.
"Vem si mě!" padl na kolena a nastavil před ni svou dlaň. Začervenala se a zrakem uhnula, aby jí z jeho podmanivého pohledu neselhala roztřesená kolena. Nesměle se zahihňala.
"Přestaň blbnout, Motýlku," popadla ho za bradu a zvedla na nohy, "mám před sebou hromadu práce."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.