Behind That Fucking Wall - 3. DÍL

10. března 2014 v 13:00 | Sidney |  Behind That Fucking Wall
suchý humor, vulgarismy, nespisovný jazyk, erotično
"Porno pro nevidomý"


"Je otevříno," reagoval hlasitě na její zaklepání.
"Vidim," zasmála se, "oči mám v pořádku."
"Určitě? Jak vysvětlíš ty brejle, cos měla před chvílí?" ozval se ještě tlumeněji než předtím.
Následovala ukrutná rána. A hned potom, za doprovodu podivného skřehotání, další.
"Kurva. Do psí pr…" nadával.
"Jsi v cajku?" zakřičela pobaveně.
"Jasně. V pohodě. Jen tu něco… Žádnej problém… Klídek jo? Mam to pod kontrolou," hulákal.
"Au tyvoe," zaúpěl tiše, avšak ona ho stejně slyšela. Jasně, všechno v naprostým richtiku.
"Jsi si jistej? Chci říct…" chichotala se, "'Znělo to, jako když padá po schodech taška s nářadím, emghh…'," zaintonovala Marva z jedné z komických scének Sám doma a neubránila se smíchu.
"Ha-ha-ha, hrózně vtipný," procedil skrze zuby, ale přesto se pousmál nad situací, o které nemohl říct, že by se výjevu z jeho oblíbeného filmu nepodobala.

"Kdes vůbec byla takovou dobu?" volal hlasitě.
"Víš ty vůbec jaký to je vysoukat se ze stoletých punčoch a scvrklýho roláku? Jak pitbul normálně - zakousl se do mě a nechtěl se pustit."
"Taky bych si kousnul," zabrblal, "navíc jsem ti ráno říkal, že tě příště čekám v sexy prádýlku, kdo ho máš?" poškádlil jí.
"A nestěžuj si, já se nabízel, že ti s tim píchnu," připomněl jí.
"Vždyť jsem taky říkala, že by to vyšlo nastejno," zkonstatovala.
"Co tim chceš říct? A kde vlastně seš? Nějak blbě tě slyšim. Nestojíš náhodou venku na chodbě, že ne?! Zbytek domu nemusí vědět, že mám v komůrce s nářadím takovej brajgl," pokusil se znít ustaraně.
"Vůbec to neznělo úchylně," zhodnotila.

"Nehrozí mi v tvým bytě nic?" zeptala se s předstíranou obavou.
"Kromě mě?" odmlčel se. "Ne."
"Radši se nebudu ptát, jestli jsi tim náhodou nemyslel něco konkrétního," zavřela za sebou dveře.
"Nikdy nemluvim jen tak, Chobotničko," vykoukl krátce z kumbálu na konci chodby a zastřihal obočím.

"Kde je vůbec Micina, bydlíš tu sám?" vyptávala se, zatímco pomalu procházela předsíní směrem k němu. Po krátkém, leč detailním, skenování prostoru nabyla zjištění, že je jeho byt na chlup stejný jako ten její, jen jakoby zrcadlově otočený.
"Micinu jsem zamknul v koupelně," zasmál se a ukázal palcem směrem k místnosti, "vřeštěla příšerně, mělas pravdu… Ale počkat, neni na otázky ohledně bydlení trochu brzo?" Dál se přehraboval ve svých věcech.
"No, promiň, ale," zastavila se v půli cesty a dala si ruce v bok. Vyčkala, až na ni znovu přesměruje pozornost. Vystrčil bradu a očima ji vyzval k pokračování.
"Chápu, že se ti může zdát, že na to jdem moc zhurta, Motýlku," založila si ruce na prsou, udělala pár svůdných pohybů a rozešla se za ním, "ale vzniklá situace si to vyloženě žádá - znám tě od rána a podívej se, kde jsem skončila chvíli po poledni," rozhodila rukama, "v tvým bytě."
Překvapeně zakroutila hlavou.
"Můžu tě ubezpečit, Chobotničko, že tady," ukázal razantně prstem k zemi a hvízdnul, "jsi teprve začala," pozoroval ji dál s neskrývavým zájmem, "a navíc, holky, který překročí práh mýho bytu v devíti z deseti případů ani neví, jak se jmenuju. Tak brzdi."
"Není, co brzdit. Já to přece taky nevim," zastavila se na chvíli a zamrkala.
"Pak je vše v pořádku," kývnul a usmál se sladce. Znovu zalezl do komory.
"Ale jo," odmlčel se, "vlastně tu bydlim sám."
Chvíli se mezi nimi rozprostřelo příjemné ticho, a tak se každý z nich přesunul k vlastním myšlenkám.

"Ty, Chobotničko?" vykoukl po chvilce opět do chodby.
"Motýlku?" vyzvala ho s úsměvem.
"Můžu mít dotaz?" zeptal se. Přikývla.
"A dva?" zkusil to znovu, načež zavrtěla hlavou a našpulila rty.
"Oukej," svěsil ramena, "budu dělat, že jsem s tvojí odpovědí spokojenej."
Plna očekávání pozorně poslouchala, jaká moudrost z něj vypadne tentokrát.

"Ty hele," odmlčel se a prohlédl si jí od hlavy k patě, "nekoukáš moc na televizi?"
"Cože?" vyhrkla s úžasem na rtech. Takovou otázku skutečně nečekala.
"Nedělej, že nechápeš," kývnul na ní, "nejsi trochu udělaná do superhrdinů z animovaných seriálů?"
"Na co narážíš?" rozesmála se naplno.
"Jako sorry," mlaskl, "ale ráno si sem přiskáčeš v trenclích se Spongebobem, a s kladivem-" nezapomněl připomenout.
"Přestaň už s tim kladivem, nebo sem s nim naklušu znova a ozkouším tvrdost tvý mozkovny," přerušila ho, "ono to vlastně bylo celý trochu jinak, vlastně dost jinak… Já jsem se jenom nechala mírně unést nastalou situací, jestli mi rozumíš…" Culila se.
"Nerozumim," opáčil, "ale nech mě domluvit. Víš, že je neslušný skákat lidem do řeči?" Zatvářil se přísně.
Kývla a zašermovala si rukou před obličejem na důkaz toho, že už bude zticha.
"Takže," spustil, "ráno si sem přiskáčeš v trenclích se Spongebobem a teď si pro změnu přihopsáš v Supermanovo tričku. To mě má jako nechat v klídku? Trochu se bojim, v čem se objevíš příště," vyvalil vyděšeně oči, "jen tak mezi řečí, Catwoman by se mi líbila."
"Takže tě tyhle kreslený hovadinky vzrušujou? Skoro jsi to trefil, mám jednu superlechtivou soupravu ve stylu Batmana. Je to prodyšnější, než by bylo třeba, taky to vypadá lehce alternativněji a abstraktněji, takže je potřeba hodně fantazie, ale u tebe nemám strach, s přimhouřeným okem bys v tom Batmana rozhodně poznal."
"Varuju tě."
"Ok, takže jo," převrátila očima, "za prvně - animáky zbožňuju, ale komiksy žeru, za druhý - jakou supersílu má probohaSpongebob, za třetí - Clark Kent je prostě k sežrání a za čtvrtý - nemáš ani páru o tom, jakou superpower budu potřebovat na to, co se chystám udělat," olízla si rty. Tak sexy! Vzápětí sevřela jednu dlaň v pěst a pozvedla ji vzhůru, aby tak napodobila známé gesto.
"A za pátý - co tam krucinál děláš takovou dobu," došla až k němu a nahlédla do maličké komůrky, "timhle tempem ti ten oběd dočista zmrzne."

Sebevědomě ho strčila stranou a zaujala jeho pozici. Stoupnul si do rámu dveří a opřel se o zárubeň, zatímco nevěřícně pozoroval ztělesnění roztomilé drzosti a neurvalosti před sebou.
"Vážně máš pocit, že se tu vyznáš líp než já?" zavřel oči a samolibě se zašklebil. Hnědovláska soustředěně šramotila se vším, co se jí dostalo pod ruce.
"Mám pocit, že jo," šťouchla ho loktem do břicha, "ty experte." Vítězoslavně mu zamávala pistolí i lepidlem před nosem, načež radostně vyplázla jazyk. Zase ten její piercing.
"Jakto?!" zaječel a rozhodil ruce. "To vůbec neni fér!" svěsil hlavu a povzdechl si.

"A ten druhej dotaz?" zeptala se, než se dala k odchodu. Zbystřil a v očích mu zajiskřilo.
"Kdy se vrátí ten tvůj Šamstr?"
***
"Dej ty pracky pryč!" napomenula ho a varovně nastražila ruku.
"Ale no tak, nedělej drahoty," zakňučel, "já ti chci přece pomoct."
"Hele, svolila jsem jen pod podmínkou, že to proběhne v mý režii. Takže přestaň spěchat, protože tyhlety záležitosti si žádaj trpělivost, vytrvalost a perfektní timing, chápeš?" Zakabonila se na něj na důkaz toho, že to myslí smrtelně vážně.
"Ale vždyť já vim," zapředl, "jen mam prostě pocit, že s takovýmahle věcma potřebuje holka vždycky pomoct a že si s nima dokonce víc než ráda nechává od chlapa pomoct, co?"
"Motýlku," vydechla, "věř mi, že s tim mam za ty léta skutečně košatý zkušenosti a že jsem se zatim pokaždý přesvědčila o tom, že je lepší, když podobný věci dělám radši sama a po svým."
"Jsi si jistá? Chci říct," sklopil oči a ohrnul horní ret, "hrozně mě fascinuje tě při tom pozorovat, ale říkal jsem si, že bych ti to třeba tady mohl podržet, tůdle přidržet, támhle zmáčknout a-"
"Takovýhle věcičky zasluhujou zkušený ručičky a milimetrovou přesnost, jestli mi rozumíš," zazubila se.
"No dovol," odfrkl si, "bys koukala, s jakou precizností a citem dovedou kmitat ty ručičky."

"Drž to pořádně," napomenula ho.
"To se tam nevejde," zakroutil hlavou.
"Ale jo, vejde," oponovala.
"Nevejde," stál si za svým.
"Vejde."
"Aha…"
"No vidiš."

"Proč mám sakra pocit," povzdechla si, "že každej náš rozhovor zní jak porno pro nevidomý?"
Vyprskl smíchy.
"Tohle jsi vystihla naprosto perfektně," prohrábl si vlasy, aby mu nepadaly do očí, "ale tahle konverzace je obzvlášť peprná."

"'Já jsem Helmut - opravář komínů. Potřebuje tady někdo něco prošťouchnout?'," zablekotal s německým přízvukem.
"'Já jsem Helga - Víla Análka. Můj komínek je ti plně k dispozici.'," přidala se pisklavě.
"Ja-ja-jawoll, Helgaaa, uhm, das ist es.'," funěl a vzdychal.
"'Uh uh! Oh mein Gott, Helmut! Genau. Gründlich, Helmut, gründlich!'," vzlykala.

"Jestli nás někdo poslouchá, musí bejt doslova nadrženej z toho, jaký prasečinky tu podle všeho provádíme," mávla ke dveřím a zatvářila se důležitě.
"Tak si to užívej," pronesl uvolněně, "ten na chodbě nemusí vědět," naklonil se blizoučko jejímu uchu, aby následující slova slyšela jen ona, "že tady jenom nevinně lepíme zpátky na svý místo tenhle kus prkna, kterýmu říkáš práh a kterej jsi jen tak mimochodem díky čemusi, cco bych diagnostikoval jako kryptonitovej záchvat, krvelačně a vlastnoručně vyrvala z podlahy… Jinak si to prostě neumim vysvětlit."
"Hej to lochtá," zachvěla se, když se jí jeho horký dech odrazil od citlivé kůže pod ušním lalůčkem. Ošila se.
"Překážíš," strčila do něj ramenem.

"No vida," zajásala, když práh úspěšně umístila na podlahu dle svých nejpřísnějších požadavků i kritérií. Hřbetem ruky si otřela čelo a odfrkla si.
"Teď by ses mi tu hodil," volala jej k sobě ukazováčkem, "radši na to skočíme, abych měla jistotu, že to bude držet. Nerada bych si tu příště rozbila hubu naostro."
"Budu dělat, že to neznělo sexisticky. Ale měla bys vědět, že jsem stoprocentně těžší než ty, což znamená, že jeden konec by byl zatěžkanej víc než druhej, takže je tu určitý riziko, že pak bude jedna strana o kousíček vejš než druhá, a tudíž by pak bylo tvý předešlý hodinový měření vodováhou naprosto k ničemu." Založil si ruce na prsou a nehnul brvou.
"Hm," zamračila se, "výjimečně máš pravdu."
"Hej," šťouchnul do ní, "nejsi nějaká drzá?"

Pozn.: půdorys podlaží, pro představu: CLICK
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.