Behind That Fucking Wall - 4. DÍL

10. března 2014 v 17:30 | Sidney |  Behind That Fucking Wall
suchý humor, vulgarismy, nespisovný jazyk, erotično
"Vystříkne to!"


"Vystříkne to!" krčila obočí a dlaň si držela před obličejem.
"Pr-dlajs," procedil trhaně, "kdyby se to chystalo stříkat, musel bych to cejtit."
"Nene, se podívej," nejistě se blížila rukou, "vidíš? Uplně to pulzuje."
"Držim to v rukách a říkám ti," pokyvoval hlavou, "že je to uplně v po-"
-hodě. To už tu jednou bylo.
"Já-ti-to-říkala," drala ze sebe v záchvatu, "podívej se, jak vypadáš, máš to na triku." Chechtala se a popadala se za břicho jako pominutá. Zkontroloval si svršek a prstem bůhvíproč zkoušel hustotu tekutiny.
"Fuj," zašklebil se a pohoršeně k ní vzhlédl, "nevěděl jsem, že je to tak slizký."
"Bože ty seš kutil. Nechápu, proč si tu tubu s lepidlem jednoduše nenechal v tý pistoli, nic by se tomu nestalo," kroutila hlavou všeznale.
"Se ti to kecá, viď," odsekl jí a mračil se tak, až se mu na čele vyrýsovaly hluboké vrásky, "rád bych ti připomenul, že je to moje aplikační pistole a moje montážní lepidlo… No tyvoe, se na mě podívej a tlem se pořádně… Myslim, že většího vola jsem ze sebe dneska už udělat nemohl." Kroutil hlavou potupně.
"Buď v klídku, brzostřiku," poplácala ho po rameni, "to se stává i v lepších rodinách," ovládl jí znovu smích, "ber to pozitivně," zklidnila se trošku, "mohlo to dopadnout hůř."
"Jo? A řekneš mi jak?!" zasyčel ironicky.
"Představ si, že bys mě předtím neposlechl a neoblekl si to tričko."
"Ááá," vyfoukl ze sebe hněv, "sereš mě, Chobotničko!"
"Prosim tě, přestaň se v tom hrabat a pojď se umejt," plácla ho přes ruku a vlekla ho ke koupelně.
***
"Motýlku, chceš bejt užitečnej?"
"Proč?"
"Když už tu seš, říkala jsem si, že bych tě ještě trochu zneužila."
"Haha," zasmál se s chutí, "už jsem si začínal myslet, že ani nejsi ženská… Ani náhodou, nejsem žádnej hodinovej manžel."
"Taky jsem si říkala," zavrtěla se na oko lhostejně, "že bys třeba rád poznal toho mýho Šamstra… Ale když nech-"
"Ne počkej," vychrlil na ní, "on je tady?" Rozhlížel se okolo a rozhazoval rukama v údivu.
"Si piš, že je," uchechtla se, "tak co? Jdeš do toho?"
"Cokoli si budeš přát, Chobotničko," usmál se sladce.

"Počkej, tos ho ráno tak zmohla, že se ještě nevyhrabal z postele?" podivil se.
"Jak víš, že je za těmahle dveřma ložnice?" obrátila se zády ke klice a podezíravě na něj namířila ukazováčkem.
"Kristebože, nebuď paranoidní," protočil oči, "to sis jako nevšimla, že jsou naše byty vyprojektovaný uplně stejně, jenom zrcadlově obráceně?"
"Jenom jsem tě zkoušela," oznámila mu.
"Takže dáme trojku?" nadskočil za ní, když brala za kliku.
"Jestli se na to budeš cejtit," prohodila lhostejně.

"Tak kde je?" rozhlédl se po prázdné místnosti nedočkavě.
"Tady," namířila prstem k posteli a rozešla se. Zvědavě hopsal za ní, a když se oba zastavili a pohlédli dolů, padla mu čelist. Aha?
"Macku, tohle je Motýlek," ukázala na svého souseda, "Motýlku, tohle je Macek," založila si ruce na hrudi a potutelně sledovala reakci kudrnáče.
"Teď si připadám trochu trapně, takže-" přiznal se stydlivým úsměvem.
Rozplývala se při pohledu na dolíček v jeho tváři a rovné bílé zuby. Za dnešní den měla možnost vidět už nespočet pro něj typických úšklebků, tenhle ale ještě ne. Už teď však věděla, že se v hierarchickém žebříčku oblíbenosti na dlouho usadí až na vrchní pozici.
"Na tenhle tvůj výraz jsem se těšila už od rána!" usmála se lehce.
"Od rána?" zvědavě k ní stočil pohled.

Nepatrnou chvíli mlčela a měřila si ho pohledem, až nakonec hlasitě vydechla a rukama si pročísla vlasy. Trochu ji mrzel fakt, že se právě chystala objasnit a vysvětlit určité nedorozumění, a pokazit tak jejich společnou hru. S tímhle pakem se určitě brzo najde jiná.

"Tak dobře… Vidíš ten hák?" ukázala na strop. Výraz v jeho očích napovídal, že se ztrácí ještě víc.
"Oukej," povzdechla si, "včera tu byli stěhováci - tyč mi do obejváku naštěstí nainstalovali-"
"Tyč?"
"Ale když jsem je předtím požádala, aby mi do ložnice, na strop, na nakreslenej křížek navrtali pořádnej ocelovej hák, nenapadlo mě, že jim nedojde, že maj Macka taky rovnou pověsit, když se tu tak válí." Nakrčila soucitně obočí.
"No?"
"Takže když jsem se ráno sama od sebe probudila, přišlo mi to moc brzo na to, abych vybalovala zbytek věcí… Fajn," převrátila očima, "byla jsem na to spíš moc líná, tak jsem si řekla, že aspoň pověsim Macka, kam patří. Trošičku jsem se přecenila. Asi jsem dělala pořádnej kravál, což ve výsledku není nic zarážejícího, když je ten obr třikrát větší a těžší než já. Několikrát mi spadnul a podotýkám, že jsem tu předváděla mistrný akrobatický kreace - kam se hrabe Las Vegas - jednou nohou jsem stála na posteli a druhou na kuchyňský židli," začala celou scénku předvádět.
"Párkrát jsem se o postel trošku víc opřela, tudíž zřejmě narazila do tvý zdi. No, a když jsem měla konečně pocit, že už úspěšně visíme, ujela mi židle, rozjely se mi nohy a já se s jakýmsi divným pokřikem poněkud hlasitěji skácela k zemi."
Usmíval se na ni a hltal každé její slovo.
"Jako vždycky jsem chytla brutální záchvat vzteku," zahihňala se a máchla rukou, "nic novýho, a tak jsem čapla to první, co jsem měla po ruce, což v tomhle případě bylo zrovna to tvoje oblíbený kladivo, a chtěla jsem si párkrát praštit do nebohýho Macka, abych povolila napětí… Jenže pak," nastražila ukazováček a vykulila oči, "jsem zpoza zdi uslyšela Mardy Bum od Arctic Monkeys. No…"
"No?"
"Long story, bro," dloubla ho prstem do boku, "detaily slyšet nechceš, věř mi."
"Si piš, že chci," přiznal upřímně a aktivoval kukuč dvoutýdenního štěněte.

"Fajn," zazubila se.
"Verze A: svým vytříbeným sluchovým aparátem jsem identifikovala mužskej hlas a svitlo mi, že by mi dotyčnej mohl helfnout pověsit Macka nahoru a… zbytek znáš."
"Verze B: plazila jsem se po zdech a zkoumala, kde je ten zpěv slyšet nejvíc a nejlíp, doputovala jsem až do koupelny, no a když se z vedlejšího bytu začala ozývat parodie na NOFX a jejich Shower Days, řekla jsem si, že musim zmapovat terén a zjistit, co to vedle mě bydlí za fajnšmekra a… zbytek opět znáš."
"Má cenu se tě ptát, která ta verze je nejautentičtější?" nadzdvihl obočí a tvářil se nadmíru spokojeně.
"Asi nemá," zamyslela se, "já bych řekla, že nejpřesnější jsou obě dohromady." Zašklebila se.

"Je to šíleně uhozený," zakroutil hlavou.
"To bych řekla," kvitovala, "uhozenost je moje druhý jméno." Mrkla na něj.
"Nemůžu uvěřit, že je ten tvůj Šamstr ve skutečnosti boxovací pytel," zakoulel očima.
"No jo," přitakala, "já vlastně taky ne. Docela mě bavila ta hra na imaginárního přítele," povzdechla si, "ale upřímně bych byla radši, kdyby Macek už visel, protože víšco, až mě něco nasere příště, nechci zas strašit nebohý sousedy svým sexappealem… Daleko radši naplácám tady jemu."
"Sexappeal bych ti milerád odpustil, ale tim kladivem jsi mě odrovnala."
"Copak nechápeš, že posloužilo, jako dokonalá záminka?"
"Jo a jak?"
"Bože, ty seš natvrdlej," svěsila ramena, "tak hele, představ si: je brzo ráno, na dveře ti zaklepe nádherná, křehounká a zničená holka s kladivem v ruce a zoufalým výrazem na tváři… Co tě napadne?" Kývla na něj.
"Tys ale vůbec nevypadala křehce, natož zoufale," zakroutil hlavou nesouhlasně, "ještě teď tě dost zřetelně vidim, vypadalas nepříčetně, a v tom všem," zamával rukama, "jsi upřímně působila jako někdo, kdo právě utekl z ústavu pro mentálně chorý."
"Ty seš milej," přešlápla z nohy na nohu a založila si ruce, "prostě jsem myslela, že tě napadne říct něco jako: Ahoj, potřebuješ s něčim pomoct? Jenže to se jaksi nestalo, plán B jsem někde ztratila, takže jsem musela improvizovat."
"Kdybys na mě nevejrala-" ukázal na sebe samolibě.
"Já že jsem vejrala?! Nechtěj mě rozesmát… To tys mě svlíkal očima, abys věděl," našpulila rty a uraženě odvrátila hlavu.
"To jsem tě teda svlíkal, protože mi přišlo nefér, že jsem byl na rozdíl od tebe jenom v ručníku," zasmál se.
"To byl čistě tvůj problém," zpražila ho pohledem.

"Takže… Kdybys na mě nevejrala," zopakoval, "a radši mi rovnou řekla, že jsi moje nová sousedka, že mě nerada rušíš v půl šestý v sobotu ráno," poklepal si na čelo, "ale že potřebuješ neodkladně pomoct pověsit boxovací pytel na strop - bože, zní to tak komicky jenom v mý hlavě? - možná bych se ti vysmál, ale byl bych aspoň v obraze… Takhle jsem netušil, která bije, a docela se bál o svý fyzický zdraví, když jsem viděl ten tvůj nepřítomnej výraz."
"Blábláblá," protočila panenky, "to jsem sice říct mohla, ale když jsem viděla, jaká třasořitka," zašklebila se a pochybovačně ho sjela očima od hlavy k patě, "mi přišla otevřít, najednou se mi před očima vyjevil obraz, jak s Mackem horko těžko zápolíš, tudíž jsem přehodnotila stanovisko a na poslední chvíli si všechno rozmyslela."
"Počkej… Řeklas třasořitka?" nakrčil obočí, "tak to bolelo…"
Zašklebila se na něj.
"Normálně žasnu! Jsi samý překvapení. Si to zrekapitulujem: maniak s kladivem, úča, porno, NDR, pistole a lepidla, kryptonit, opravář v sukni," počítal na prstech, "ke všemu teď i Sibyla? Ale Chobotničko! Já bych řekl, že se ti spíš vyjevilo, jak zápasim s něčim jiným. Nebo s někým, hm? Žes tak rychle vzala do zaječích," naklonil tázavě hlavu, "teď je ti třasořitka dobrá, co?"
Mlčela a bránila se smíchu, který ji zmáhal.
"Neva," mávl nad tím rukou, "je mi jasný, že kecáš, nemohlas ze mě spustit oči, všechno jsem to viděl. Došly ti slova, Chobotničko, stejně jako teď."

"Oukej," zarazila ho zdviženou dlaní, "o tomhle se odmítám bavit."
"Protože mám pravdu," vyplázl jazyk.
"Mysli si, co chceš," pokrčila rameny, "tak jako tak jsem ráda, že to kladivo splnilo aspoň nějakej účel."
"Jo?"
"A ne?"
"Nevim?"
"Aspoň jsem zjistila, kdo to tak příšerně vřískal," usmála se.
"Ty ses potakala s Micinou?" vyhrkl.
"Ty jsi na kluky?"
"Co?"
"Slyšels."
"Jaks na to přišla, probůh?" zatvářil se překvapeně nad změnou tématu.
"Nevim, jestli jsi to postřehl, ale říkala jsem ti, že tyhle uši," ukázala si na hlavu, "rozpoznaly mužskej hlas."
Začervenal se. Nesměle se usmál.

"Takže sis se mnou od začátku hrála? Jsi krutá," teatrálně sklopil hlavu, "vzdávám se."
"Hrála? Ty sis začal hrát sám, ty… Já se jenom s chutí naladila na tvojí notu. A to ani nemluvim, jakou jsem měla nutkavou potřebu vrátit ti toho Šamstra," usmála se vítězně, "od začátku mi bylo jasný, žes ty skřeky vyluzoval ty."
"Fakt jsem zněl tak příšerně? Upřímně," zvedl k ní lišácky oči.
"No," odmlčela se, "ta Mardy Bum byla dokonalá, to sis šplhnul dost," zahihňala se, "jinak bych se taky v koupelně neplazila po kachličkách, žejo… No, a když jsem po chvíli zjistila, že v týhle konzumní společnosti ještě někdo poslouchá NOFX, zvědavost mi prostě nedala."
"Nemohlo to bejt tak hrozný, když jsi poznala, že napodobuju Fata Mika a ještě si všimla, že jsem si tam pozměnil text," hodil hlavou.
"To bylo schválně?"
"Bylo."
"Aha. To by ledacos vysvětlovalo," pokrčila rameny, "uznávám, přes zeď jsi na mě udělal celkem dojem."
"A co face to face?" zajímal se.
"Je s tebou sranda," prohlédla si ho, "a celkově? K zahození nejsi."
"Nápodobně," vychrlil ze sebe, "z toho tvýho úchvatnýho spacího negližé a kladiva jsem doslova zvlhnul - víc sexy věc jsem snad neviděl - a to nemluvim o tom, že jsem snad ještě nepotkal holku, která by NOFX vůbec znala."
"Zřejmě se pohybuješ ve špatný společnosti, Motýlku."
"Zřejmě jo. Uděláš s tim něco, Chobotničko?"
"Hm… Jo."
"A co?"
"Pověs ten pytel."
"Tsss…"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.