Behind That Fucking Wall - 16. DÍL

7. dubna 2014 v 5:26 | Sidney |  Behind That Fucking Wall
suchý humor, vulgarismy, nespisovný jazyk, erotično
"Hloubková orální výměna DNA"


"Mám pár otázek," řekla důrazně, když pozorovala téměř nahého Harryho, jak si ve stoje protahoval své hříšně dokonalé tělo.
"Já taky. Kafe nebo čaj?" zeptal se kudrnáč nezaujatě a podrbal se na břiše, když kolem konsternované Reilly procházel jen v zatracených boxerkách ven z ložnice.
"Hej," křikla na něj, zatímco se, pouze v tílku a leopardích brazilkách, s ostatním oblečením v náručí rozešla za ním, "kam si myslíš, že jdeš?"
"Takže čaj?" otočil se za ní s drzým úsměvem. "Dobrá volba. Kafe nevedu."
"Fajn," odsekla mu a prudce vydechla, "tak si polib prdel," procedila skrze zuby, "sice mi nejspíš exploduje hlava. Počkej. Ne nejspíš, ale určitě. Jenom si musim rozmyslet, jestli to bude dřív z tý posraný kocoviny nebo z toho, jak se snažim zbavit tý pojebaný amnézie," hystericky zvyšovala hlas. Loktem jej odstrčila ke stěně, aby mohla chodbou pohodlně projít až na její konec.
"Seš tak sexy, když se sereš," plácl jí přes téměř holý zadek a zakousl se do rtu.
Nadskočila a s vykulenýma očima se k němu obrátila: "Soukromej majetek, Motýlku!" Zasyčela. "Buď rád, že mam plný ruce, jinak by ti na tom tvým rozkošným ksichtíčku už dávno jedna přistála." Vysmál se jí do obličeje. "A jestli můžu mít prosbu," pokračovala dál se značnou ironií, "buď tak laskavej a přestaň se chovat jako samolibý egocentrický hovado, Harolde, vypadáš při tom, jak debil."
"Hej, Reilly, to bolelo," zaúpěl teatrálně. "Už vim, jak to ten Joel s tou neojetou pionýrkoumyslel," zabrblal si spíš sám pro sebe.
Převrátila očima. Otočila se na patě a vydala se tam, kam měla ještě před chvílí namířeno. Harry si založil paže na hrudi a spokojeně se opřel o zeď. S hlasitým mlaskáním kroutil hlavou, když její perfektní vzdalující se postavu pozoroval. Brunetka se bez sebemenšího zaváhání sehnula ke svým botám, které se doteď rozvalovaly u vchodových dveří, a vůbec se nezajímala o to, že se před svým sousedem producíruje jen spoře oděná. Možná si díky tomu dokonce dala na svém dalším počínání o to víc záležet. Jednoduše svého Motýlka bez špetky ostychu konfrontovala se svými pevnými hýžděmi. Ladně jimi kroutila, když se po obou keckách natahovala. Koutkem oka zvědavě sledovala jeho reakci. Kudrnáčovi na malou chvíli otrnulo, jeho potěšený výraz mu z tváře zmizel, a když si plně uvědomil, kam se jeho sousedka vlastně chystá, hlasitě si odkašlal.
"Co to děláš?" zamračil se zkoumavě. "Zdrháš?"
"Co bys asi řekl, ty Einsteine?" prudce se narovnala. "Bydlim přes zeď, pamatuješ?" máchla hlavou. "Když jsme včera uzavírali tu dohodu o tom, že se v případě nejvyšší nouze odtáhnem domu," šermovala ukazováčkem mezi jím a sebou, "doopravdy jsem tim nemyslela tvůj byt a už vůbec ne tvojí postel."
Harry se hlasitě rozchechtal.
"Řekla jsem doprdele snad něco vtipnýho?" vytřeštila na něj oči.
"No," odmlčel se, "jenom si trochu protiřečíš, tohle všechno byl tvůj nápad."
"Jasně," zařvala, "takže klasika. Využils situace, co? Podám si jí, dokud je uplně na kaši a neví, co kecá."
"Co to tu meleš?" zakřičel nyní i on.
"Hele je mi to fuk, doufám, že sis to pořádně užil-"
"Co si o mně kurva myslíš?!"
"…kéž bych mohla říct totéž," nedbala jeho poznámky. "Jdu domu."
"To bych nedělal," řekl ve chvíli, kdy brala za kliku. Zvědavě se po něm ohlédla, ale to už na svém původním místě nestál.
"Jak to sakra myslíš?!" zařvala do zdánlivého ticha a napjatě vyčkávala odpovědi, které se jí však ani po několika okamžicích nedostávalo. Hlasitě vydechla, a když se smířila se svým osudem, naštvaně a bez okolků vysypala všechen pracně sesbíraný obsah své náruče na zem a sebevědomě si to namířila rovnou za ním. Na prahu kuchyně se zastavila a pozorovala, jak Harry bez viditelných problémů či projevů nevolnosti tančil po prostoru kuchyňského kouta. Proč proboha zrovna on?! V tichosti se odšourala k barovým židličkám a na jednu z nich neohrabaně vyšplhala. Voda v rychlovarné konvici už pomalu vřela, asi tak jako obsah jejího žaludku. Reilly si znaveně opřela lokty o barovou desku, a když nabyla zjištění, že kromě morální kocoviny jí začíná stíhat i ta fyzická, frustrovaně si složila hlavu do dlaní.
"Omlouvám se," vypadlo z ní po chvíli mlčení, "občas jsem horší jak nášlapná mina."
"Jo, včera jsem si všiml," kvitoval její výrok a dál nezaujatě pobíhal po místnosti.
"Nemůžem si tohle ráno zopakovat?" zeptala se pevně po krátké odmlce.
"Co?" otočil se k ní překvapeně, rukama se chytaje hrany linky za sebou.
"Ne takhle, ježiš," zaskuhrala, "no… Řekněme, že to nebylo zrovna nejideálnější probuzení, ale to mě neopravňuje k tomu, abych se chovala jako absolutní kráva. Přehnala jsem to. Jenom jsem se… Prostě… Lekla… Většinou se mi tohle nestává… Teda pochop… Nemám tyhle divný rána ráda, neumim v tom chodit, víš? Takže se radši vždycky snažim zdrhnout dřív, než na ně stačí dojít, chápeš… Bože. Prostě jsem asi nečekala, že-"
"Nečekalas co?" nadzdvihl obočí zvědavě, čímž se jí snažil dát najevo, že jí věnuje svou plnou pozornost.
"No, že já-" ukázala na sebe.
"Ty?" namířil na ní ukazováček a vybízel jí tak k pokračování.
"Ty," kývla k němu.
"Já?" vyvalil oči a snažil se potlačit úsměv, který v něm vyvolávaly její zděšené rozpaky. Připadala mu roztomilá jako snad ještě nikdy.
"Že jakože… Ty a já," zagestikulovala významně hlavou, "asi mě to rozhodilo," přiznala a dlaněmi si přikryla rudnoucí obličej.
"Ty se červenáš?" nevěřil emoci, kterou na ní právě zpozoroval.
"Ale né," odkryla si tvář a rukama plácla o mramorovou desku.
"Hele," prohlédl si jí podezíravě, "co od tebe vlastně můžu čekat?" rozpřáhl ruce a pokrčil rameny.
"Upřímně?" ohrnula horní ret.
Mlčky přikývl.
"Momentálně maximálně tak dávivej reflex," přiznala pobaveně v reakci na svůj současný stav.
Znechuceně se zašklebil: "Okay. Tohle radši přeskočíme. Kafe nebo čaj?"
"Říkals, že kafe stejně nemáš," nakrčila nos.
"Kecal jsem," naklonil hlavu.
"Kafe nepiju," oznámila mu.
"Myslel jsem si to," pokýval uznale a sáhl po konvici s vroucí vodou, aby jí naplnil dva hrnky před sebou.
"Jak ses vyspal?" zeptala se ze slušnosti, když jí podával připravený nápoj. Bože, je to horší, než jsem si myslela.
Překvapeně zamrkal, neboť takovou otázku vůbec nečekal.
"To byla imbecilní otázka," ošila se, "hele, co jednoduše zapomenout na můj předchozí postpubertální výstup? Chci tuhle divnověc vyřešit jako dospělá."
Usmál se: "Kopeš a mluvíš ze spaní, jinak asi fajn?"
Stydlivě se zazubila. "Ty zas chrápeš," zkonstatovala, "teda… Teďka ráno jsem něco takovýho zaslechla."
"Jo no," uchechtl se, "mám to tak naprogramovaný místo budíku. Ty, ale vážně, vždycky jsem si myslel, že se rozvaluju, ale na tebe fakt asi nemam."
"To je další důvod, proč v takových… Ehm… Situacích radši nezůstávám do rána… Jestli mě chápeš," povzdechla si.
"V jakých situacích?" svraštil čelo.
"Nedělej to trapnější, než to ve skutečnosti je," našpulila rty a párkrát foukla na horkou hladinu černého čaje.
"Ty hele?" změřil si jí pohledem.
"No?" vyzvala ho, aby pokračoval.
"Co všechno si vůbec pamatuješ?" zakousl se do rtu a opřel se dlaněmi o linku, až se mu na ramenou a pažích zavlnila všechna ta perfektně modelovaná muskulatura. Nasucho polkla.
"Nic určitýho?" odpověděla tázavě.
"To je škoda," vrtěl hlavou, zatímco se k ní přes bar pomaličku, téměř nepostřehnutelně, přibližoval. Kurevská škoda, Motýlku.
"Škoda?" zopakovala, když mu téměř zfanatizovaně těkala od očí k pootevřeným ústům a zpět.
"Škoda." Řekl krátce. Ani nevíš, jak ráda bych si to pamatovala!
"Proč?" zeptala se dychtivě.
Kudrnáč semkl rty a v koutcích je mírně stočil vzhůru: "Přišlas o spoustu zábavy." Zašeptal smyslně několik centimetrů od jejího obličeje. Ani na moment si nedovolila uhnout pohledem.
Ačkoliv i jí samotné to přišlo nadmíru komické, připadala si v té chvíli jako obyčejná noční muška vábená zářivým fosforovým světlem elektrického lapače hmyzu. Až na to, že vábení jejího Motýlka mělo takovou super sílu, že měla pocit, že zemře dřív, než k němu vůbec stačí doletět. V okamžiku, kdy si provokativně navlhčil ústa a lačně pohlédl k těm jejím, alkoholem vyprahlým a spánkem popraskaným, začala díky němu ztrácet, krom kontroly nad svým tělem, i hlavu, neboť se každou vteřinou chystala přeskočit ten zpropadený bar, vrhnout se na něj a bez otálení si to s ním rozdat právě teď a tady, na studené mramorové kuchyňské lince. A právě tehdy se Harry prudce nadechl a s šibalským úsměvem na tváři se odtáhl zpět, zrak jednoduše stáčejíc ke svému čaji.
Zamračila se.
"Nezapomeň dejchat," řekl jen tak mimochodem, když si ke rtům za soustavného pozorování jejích očí přikládal hrnek. Rozpačitě zamrkala a až poté hluboce vyfoukla všechen vzduch z plic a s ním i veškeré fyzické napětí.
"Asi bysme si měli pokecat se zubním kartáčkem," uchechtl se.
"Tak teď si to ale absolutně pohřbil," plácla se dlaní do čela, "asi si nepamatuješ, co jsem ti včera radila, co?"
"Tys mi něco radila?" hraně se podrbal na bradě a předstíral nevědomost.
"Asi jsem ti ten jazyk měla doopravdy ukousnout," zoufale zavřela oči.
"Já věděl, že si něco pamatuješ," odpil horké tekutiny.
"Kdybych se ti k tomu právě nepřiznala," promnula si spánky, "nic bys nevěděl."
"Tak to kecáš," odfrkl si, "poznal jsem to už ráno, před chvilkou ses prozradila a teď ses dokonce sama přiznala."
"Blábláblá," otvírala ústa otráveně, zatímco k němu, za stálého hraní si se lžičkou, zvedla zrak.
"Seš ze mě nervózní, Chobotničko," pověděl chraplavě sebevědomým tónem, "moc dobře vim, že tě přitahuju," odmlčel se a divil se, že nic nenamítá, "zrazuje tě to tvý perfektní tělo," prohlédl si jí, "kdybys v mý přítomnosti nebyla nejistá, nikdy by ses nelekla, že ses vzbudila se mnou v mý posteli. A to, žes měla před chvílí co dělat, abys po mně nevystartovala? Mělas v očích to samý co včera," zavrtal svůj pohled do jejího.
"Dobře," zdvihla dlaně v obranném gestu a sklopila hlavu, "rozmyslela jsem si to, radši bych se bavila o těch kartáčcích. Myslim, že ten svůj zajdu zkontrolovat, co říkáš?" Zasmála se, když se zvedala k odchodu. "Díky za čaj. Jenom mi ještě řekni, co mělo znamenat to, cos říkal předtim o mým odchodu domu... Že bys to jakože nedělal?" prsty naznačila uvozovky.
"No, vlastně bych to nedělal ani teď," pohlédl k digitálním hodinám na mikrovlnce, které ukazovaly sotva poledne.
"A to jako proč?" pochybovačně si založila ruce na prsou.
"Mohla bys tam narazit na nějaký nečekaný překvapení," pokrčil rameny a snažil se zadržet smích.
"O čem to ksakru mluvíš?" tvářila se vyděšeně, když v obavách usedala zpět.
"Asi bysme se měli pobavit o tom, co se včera vlastně stalo," povzdechl si.
"Proč ten tragickej tón?" vzhlédla k němu zpod obočí.
"Právě se chystám kontumačně prohrát jednu z nejlíp rozehraných her vůbec," našpulil ústa zničeně.
"Co?"
"Hrozně si tu tvojí nevědomost užívám," přiznal se, "mám pocit, že bych mohl cokoliv. Takhle svolná jsi ještě nebyla, Chobotničko."
"Přestaň si tak moc věřit," štěkla, "kdybych nechtěla, žádnou hru bysme nehráli."
"To si jenom myslíš," usmál se škodolibě, "všechny trumfy mám v rukávu já."
S trpělivým úsměvem si opřela ňadra o bar a lehce se přes něj naklonila. Kudrnáč svůj zrak, i přes statečné odolávání, přecijen automaticky stočil k jejímu bujně vyvinutému poprsí, které se pro tuto chvíli tvářilo, jako by chtělo z jejího výstřihu vyskočit. "Abych tě o ty trumfy nepřipravila, Motýlku." Zapředla.
"Okay, takže," zatřepal hlavou, "co všechno si pamatuješ?"
"No," podrbala se na zátylku, "tak nějak to končí tim, jak jsem se tě snažila připravit o jazyk, pak je to jen taková mlha. Vlastně spíš tma než mlha."
"Fajn," pročísl si vlasy, "kartáček máš u mě v koupelně."
***
Následující část (psaná kurzívou) navazuje na líbačku z minulého dílu.
"Hej tohle je gayklub," ozval se pisklavý hlas nedaleko vášnivě se líbajícího páru, který však odmítal vnímat cokoliv jiného než sebe, "nechte si to na doma."
"Abyste se neudusili," pronesl další muž ještě blíž.
"Vidíš to?" rozhodil rukama brunet v pruhovaném. "Oni snad vůbec neví, kde jsou."
"Hlavně, že okolo toho dělali takový cavyky," zkonstatoval Asiat, "žejo?" Zařval kudrnáčovi u ucha.
"Co to doprde-" opustil Harry Reillyiny ústa na moment, která však s tímto jeho krokem nebyla příliš spokojená.
"Ser na ně," natáhla se po něm a přitáhla si jeho naběhlé rty zpět ke svým, "jsou to buzny." Zašeptala do polibku a rozverně se zasmála.
"Slyšels to, Loui?" spustil bradu nevěřícně Joel. "Lepší bejt buzna než debilní heterák, kterej se bojí přiznat, co chce."
Sklapni Joeli! Chtěla říct, ale byla až příliš zaneprázdněná.
"Fakt nerad vás rušim," vzal věci do svých rukou černovlasý, stoupl si těsně k nim a jednoduchým pohybem, jako peroucí se děti, je odtrhl od sebe, "vy pijavice, všichni jsme na sračku, a protože budou za chvíli čtyři ráno, bude se tu zavírat. Tak si to nechte na doma a pojďte vodsaď."
"Joeli," vyjekla zadýchyně, "připomeň mi, že tě chci zabít."
"To si piš, lásko," přikývl, "ale teď už radši pojď."
"To jako půjdem pěšky?" zatvářil se vyděšeně Harry.
"Aspoň vystřízlivíme," pověsil se mu na krk Louis.
"Jo, kámo," prohlédl si ho kudrnáč, "ty to potřebuješ jako svině."
"Metro otvíraj za dvě hodiny," zkontroloval hodinky na zápěstí, "leda taxík nebo bus." Zazřel na hnědovlásku, která potácivě postávala vedle něho.
"Já vám neříkala o afterparty?" mírně si říhla.
"Afterparty?" stočily se k ní pohledy všech tří.
"Jasně," mávla rukou, "u mě, co vy na to?"
"Jsem pro!" zavřeštěl Louis radostně.
"Myslíš, že to ještě zvládneš?" naklonil se k ní připitý Harry.
"Jsem naprosto v pohodě," škytla, "ty o mně pochybuješ?" vystrčila proti němu bradu.
"To jsem neřekl," zasmál se, "já jsem náhodou pro."
"Tak přestaň kecat," chytla ho za tričko a vrávoravě se rozešla směrem, jakým si myslela, že se nachází východ, "a pojď!" Táhla ho za sebou.
"Zlato, fakt si to s nim chceš rozdávat zrovna na hajzlech?" zakřičel za dvojicí Asiat. "Domu to už snad vydržíte."
"Nemam nafukovací močák," odsekla mu a zastavila se, "ty," ukázala na kudrnáče, kterého doteď vlekla s sebou, "tu na mě počkej," zasmála se opilecky, stoupla si na špičky a uštědřila mu krátký polibek ještě předtím, než se sama dosti pochybnou chůzí odebrala k toaletám.
***
"Co tam dělá takovou dobu?" zahučel nesouhlasně Joel.
"Asi takový ty ženský věci?" pokrčil rameny Louis.
"Pochybuju, že by se v takovým stavu starala o to, jestli má napudrovanej nos," procedil sarkasticky Harry.
"Někdo by jí měl dojít zkontrolovat," poznamenal Louis, "jestli se třeba nedusí na zvrtkách nebo tak."
Všichni tři se po sobě významně podívali. "No na mě moc nečumte," zavrtěl hlavou muž v pruhovaném, "já s ní nemam nic společnýho. Ty," mluvil k Joelovi, "seš její nejlepší kámoš, v takovýchhle situacích jsi jí asi už viděl, ne?"
"To sice viděl," přiznal černovlasý, "ale že bych po tom toužil i dneska? Navíc," odmlčel se a přistoupil ke kučeravému, "tady náš Motýlek k ní má po tý hloubkový orální výměně DNA fyzicky nejblíž, takže by se toho, už z principu, měl zhostit on," řekl rozhodně, plácaje Harryho po zádech.
"Fajn," pokrčil rameny, "jdu pro ní, ale ty svý debilní kecy si laskavě narvi do prdele, Joeli," zamračil se na Asiata.
"Taky tě miluju," poslal mu jmenovaný vzdušný polibek.

"Seš jakože v pohodě?" zeptal se starostlivě, když otevřel dveře toalet a uviděl, jak si obličej oplachuje vodou.
"Naprosto," zašišlala, "jenom jsem se potřebovala zchladit. Bylo mi trochu... Vedro," narovnala se, rukama se zapřela o umyvadlo a zkontrolovala své vzezření v zrcadle, "bože, já vypadám," přesměrovala svůj zrak ke kudrnáčovu odrazu.
"Lehce společensky unaveně," zkonstatoval s cukajícími koutky.
"Lehce?" otočila se a potácivě se rozešla za ním. "Ty seš gentleman," zavrtěla hlavou pobaveně, "jsem uplně na žmolek."
"Jo to seš," přikývl, když pozoroval její neohrabanost, "seš uplně na sráč," rozchechtal se.
"Ale neprohrála jsem," zdvihla ukazováček důležitě, "a to je podstatný."
"Ale já taky ne," nezapomněl zmínit.
"S těžkým srdcem musim přiznat, že ses rval statečně," opřela se dlaní o zeď, "ani mě moc neštve, že je to remíza," podívala se na něj.
"Neni trochu debilní stát ve dveřích?" prolomila chvíli ticha.
"Trochu je," souhlasil, "asi bysme měli jít, nebo se ty dva desetiprocenťáci zblázněj." Otevřel dveře dokořán a pustil Reilly, aby prošla jako první a aby tak v případě potřeby jistil její nejistou chůzi či případný pád.
***
"Reilly, tohle je poslední flaška," oznámil Joel, který právě ve špajzu objevil vkusně vyhlížející láhev bílého vína.
"Tak sem s ní," zavelel Louis.
"Nesnaž se to zakecat," napomenula ho brunetka, "v kolika jsi měl poslední holku?"
"Nic nezakecávám," zatvářil se dotčeně muž v pruhovaném a hlasitě škytnul, "pardon. Bylo to asi v devatenácti a to proto, že to po mně chtěla kámoška."
"Cože?" vyvalil oči kudrnáč.
"Jo," znuděně zamrkal brunet, "měla tehdy depky z toho, že je ještě panna, tak jsem jí s tim trochu píchnul."
"Prej trochu píchnul," zasmála se Reilly, "to byl pořádnej vopich."
"Náhodou," ozval se příchozí Joel, "to od tebe bylo šlechetný. Já bych to pro tebe taky udělal, puso," poplácal hnědovlásku po rameni.
"Myslim," odmlčela se, "že u nás by to bylo přesně naopak, zlato."
"Drž hubu," usadil se vedle Louise a s co největším soustředěním začal rozlévat alkohol do prázdných sklenek, "fakt si nedáš? Přece nebudeš na vodě, když jsme na tvý afterparty."
Zavrtěla hlavou: "Už mam dost, tohle by mě uplně odrovnalo. Ještě teď se mi motá škeble a to nemluvim o tom, že zejtra určitě chcípnu." Zatvářila se zoufale, když si představila nadcházející ráno.
"To je rozumný," ozval se Harry, "dám si příděl za Chobotničku."
***
"Bože nee," smála se hnědovláska a plácala se dlaní do stehna, "to kecáš."
"Nekecám," snažil se jí přesvědčit kudrnáč o tom, jak ve svých sedmnácti letech absolvoval rande s transsexuálem, "fakt jako. Říkám ti, po netu poznáš těžko, s kym si píšeš a navíc na těch fotkách vypadala," zadrhl se, "vypadal," mávl rukou, "celkem dobře, lákalo mě, že jí, mu bylo pětadvacet, takže jsem nevěděl, viď. Tehdy jsem tomu nevěřil asi tak jako dneska ty."
"Řekla bych, že od tý doby sis rande naslepo nedal," chechtala se dál.
"Říkáš dobře," přitakal. Jediným lokem skoncoval s posledním douškem vína a s polknutím se rozhlédl okolo. Zrak mu padl na muchlující se dvojici naproti. "Asi jsme tu trochu navíc," upozornil jí na ně.
"Ach bože," zívla, "spala bych."
"Taky už půjdu," přikývl kučeravý.
"Nechce se mi je vyhánět," zamračila se, "ale taky s nima v jednom bytě nehodlám přenocovat."
"Tak to máš celkem smůlu," zhodnotil Harry.
"Co mam dělat?" zatvářila se zoufale.
***
Navazujeme na současnost.
"Chceš mi říct," valila oči z důlků, "že je v mým bytě a pravděpodobně i v mý posteli právě teď páreček buzerantů?!"
"Nějak tak?" promnul si zátylek.
"Kurva," povzdechla si.
"Já myslel," zauvažoval, "že jim to přeješ."
"To jakože jo," složila hlavu do dlaní frustrovaně, "ale fakt jsem nechtěla, aby mi můj novej byt a mojí novou postel křtili zrovna buzničky... Bože, to je trága. Musela jsem bejt fakt na šrot."
"Nenaděláš nic," pokrčil rameny, "třeba se nic nestalo, co ty víš."
"Jak znám Joela," nechala zbytek věty raději viset ve vzduchu.
"Hele," pronesl povzbudivě, "dal bych jim dvě hoďky a pak bych zkontroloval situaci, co?"
"Hm," odkryla si obličej.
"Mimochodem," načal větu se škodolibým úmyslem, "ke konci ses mi zdála v pohodě, dokonce střízlivější než já, docela se divim, že si nic nepamatuješ."
"Narážíš na něco konkrétního?" zeptala se nejistě.
"Trochu?" odpověděl tázavě.
"Bože," schovala tvář znovu, "teď se fakt červenám."
"Proč?" uchechtl se.
"Je to prostě trapný," mumlala.
"Ale hovno," řekl zvučně.
"Kdybych si to aspoň pamatovala," vydechla, "takhle seš ve výhodě a to mě upřímě neskutečně sere."
"Vypadáš zničeně," prohlédl si jí.
"Protože jsem, hodláš s tim snad něco dělat?" podívala se na něj.
"Řekni mi svojí teorii a já ti pak řeknu pravdu," řekl po chvíli přemýšlení.
"Já fakt nevim," zamručela.
"Pro začátek... O nocleh jsi mě požádala sama," nadzdvihl obočí, "a to, že jsme spali na jedný posteli máš taky na svědomí ty. Ležel jsem támhle na gauči," ukázal k pohovce za Reillyinými zády, "a už jsem spal, když jsi za mnou přišla, zacpala mi nos a čekala, až mě to vzbudí," pobaveně si na hrudi zkřížil ruce, "snažila ses mě přesvědčit, že mám ve skříni Waternoose s Randallem a že jestli nechci, abys jim svým jekotem poskytovala elektřinu, nebo co, mam ti jít dělat společnost."
"Ach bože," prsty si promnula oči, "horší pozvánku jsem si vymyslet nemohla."
"Dej si s těma animákama pohov, prosim tě," svraštil čelo, "mam o tebe fakt strach, tohle je už trochu patologický, mám pocit."
"Okay," přikývla, "beztak se vsadim, že jsem nemohla usnout a chtěla si povídat."
"Tyvoe jo," praštil se dlaní do čela, "do šesti jsi nezavřela hubu, s prominutím."
"Jak to mám chápat?" zeptala se.
"Jak bys řekla?" zatvářil se pobaveně.
"Hele," opřela se o mramorovou desku a chystala se promluvit, "já fakt nevim, jsem zmatená. Teď se neuraž," vzhlédla k němu, "většinou ženská prostě ráno pozná, jestli se něco dělo nebo ne, víš, jak to myslim... A je fakt, že tělesně všechno nasvědčuje tomu, že to buďto neproběhlo v tom pravým slova smyslu anebo proběhlo, ale buď by to muselo skončit dřív, než by to stihlo začít nebo...," sjela ho zkomavým pohledem od hlavy k patě, "nebo bys leda nebyl tak obdařenej, jak jsem čekala, že budeš... A teď to nemyslim špatně," zakoktala se, "prostě s tebou jednám přímo, protože věřim, že něco bejt mohlo... Ale popravdě se mi nějak nechce smiřovat s faktem, že bych si to nepamatovala," přiznala.
"To zní duchaplně," uznale pokýval hlavou a poznámku ohledně svého vybavení raději přešel bez komentáře, "a teď mi řekni... Fakt si myslíš, že jsem takovej čurák, abych tě při první," odmlčel se, "při tak laciný," opravil prve použitý přívlastek, "příležitosti vošukal?"
Provinile si ho prohlédla a když se přesvědčila o tom, co stejně už dávno věděla, a to sice, že k ní mluví naprosto vážně a upřímně, nadechla se k řeči, ale najednou se nezmohla na slovo.
"Co bych z toho asi měl? Byl jsem na krupici pomalu víc než ty," zatnul čelist, "to by byl sex na hovno. I pro tebe, i pro mě. A já jsem, co se těchhle věcí týče, dost detailista," očima se zaryl do jejích, "vždycky se starám o to," téměř šeptal, "aby z toho holka měla maximum, protože vidět pod sebou, nad sebou, před sebou nebo na sobě smyslů zbavený a mnohonásobným orgasmem zmítaný ženský tělo," pootevřel ústa dychtivě, "je pro mě ten zasraně nejkrásnější a nejerotičtější pohled a pocit v jednom, chápeš?"
Nasucho polkla a několikrát zamrkala, aby se vrátila do reality. Slova, kterými k ní právě promlouval na ní působila neskutečně. Jen stěží by kdy uvěřila tomu, že může mít něco tak samozřejmého takovou moc a sílu. Fanaticky pozorovala jeho rty, jeho koncentrovanost, pečlivost a vášeň, s kterou všechny své myšlenky svým chraplavým hlasem zhmotňoval. Veškeré představy, které se jí ve spojitosti s pár větami promítaly v mysli byly natolik hmatatelné, že by se vůbec nedivila, kdyby jí jen jimi její Motýlek přivedl na práh rozkoše. V podbřišku jí zlověstně šimralo, páteří jí proudily extaticky nesnesitelné vlny energie.
"A faktem je," zakousl se do jazyka a oči hravě sklopil k hrnku s čajem, načež k ní s toužebně rozšířenými zorničkami znovu zazřel. Stejně jako prve i tentokrát se zapřel o hranu linky, čímž dal vyniknout svým svalům, a začal se k ní přes bar nebezpečně přibližovat: "Faktem je," zastavil se blízko jejího obličeje a prohlížel si každou jeho linii, dokud pohledem nevyhledal ten její, "že tě přesně takhle chci vidět už od chvíle, co ses poprvý objevila u mých dveří."
Dekolt se jí vlivem hlubokých nádechů divoce zvedal.
"A věř mi," vydechl přerývavě, "že bych si dal kurevsky záležet na tom, aby sis všechno pořádně zapamatovala."
Srdce jí prudce udeřilo do hrudní kosti. Dokonce byla s jistotou přesvědčená o tom, že to nemohl přeslechnout.
Dříve než však s Motýlkem stihla uvést v praxi svou reinkarnovanou myšlenku o divokém sexu na kuchyňské lince, ozvalo se hlasité bouchání na dveře.
"Přestaňte šukat a pusťte nás dovnitř," zařval Joel.
"Máme pro vás Homerovo koblihy," dodal Louis.
 


Komentáře

1 Sidney Sidney | Web | 7. dubna 2014 v 5:30 | Reagovat

Pozn.: Vlhká šestnáctka je tady, mé drahé Chobotničky! Chytáte tu dvojsmyslnost toho názvu v perexu? Muhah! Doufám, že je to lepší, než jak se to zdá mně. Jestli ne, tak doufám, že vám aspoň objasní všechny nesrovnalosti z předchozí patnáctky, což? Děkuju vám za veškerý hvězdičky! Jste neskutečný. Nejvíc mě dostávají ty vaše dokonalý superdlouhý komentáře, hrozně si vážim toho, že vám s Chobotničkou a Motýlkem stojíme za čas a za všechny ty slova.
Budu ráda, když mi zas něco napíšete... Co vás napadne, klidně mě obdařte i kritikou, hm?
Díl je pro Chrissy, Míšu, mischu, kiu, Marki a !!!ELIS!!! Hrozně ráda bych vám na to odpověděla něco plnohodnotnýho a důstojnýho, za co bych se nemusela později stydět, ale nenajdu dostatek vhodných slov.
Pro vás je prostě radost psát:)
Love ya all,
Sid.
(PS: ve středu nevim, jak to bude, ráno jedu na zkoušku a pak asi zůstanu celej den chlastat se spolužákama ve městě, takže se na mě nezlobte, kdybych náhodou přidala až v neděli.)

2 mischa mischa | 7. dubna 2014 v 11:45 | Reagovat

Díky za přidání. Dopoledne jsem strávila u doktora domů mě hnala vidina tvého slíbeného nového dílu (kdyby tam nebyl, čekala bych trpělivě dál)...vím, že tvůj program je určitě plný samých smysluplných akcí....tu zkoušku prosím tě pořádně zapij (o jejím úspěšném složení vůbec nepochybuju), jenom to nepřežeň (takových předsevzetí z mé strany už bylo..), a když už, tak s někým takovým, jako je Motýlek. A pak o tom napiš...

P.S.:Představa propleteného Motýlka a Chobotničky, jak je od sebe Joel s Louisem odtrhávají a nedopřejí jim další hloubkový průzkum mandlí ...paráda. Tihle dva budou mít  určitě ještě velké slovo v tomhle příběhu...jsou neskuteční.

3 Chrissy Chrissy | Web | 7. dubna 2014 v 19:54 | Reagovat

Ten Harry... Ne, ne, ne, pěkně od začátku.
Totálně jsem chcípala z toho, jaký raply Reilly chytala. Taková hysterka po ránu :DDD No, na druhou stranu se jí ani moc nedivím. A Harold a ty narážky, dokonalost prostě.
Joel a Louis! JOEL A LOUIS! HELL YEAH! :DDDDD Nevím proč, ale udělalo mi to radost (trošku jsem to tušila). Ňůňové prostě! :)
A teď to přijde. Waternoos a Randall ještě šli, ty buzničky v její posteli taky... ALE TEN HAROLD! No ty vole! Je možný, aby si někoho zhypnotizovala skrz pár písmenek? Nebo že by nějaký voodoo? Já si to vážně jinak neumím vysvětlit. Prostě mi skoro tekly sliny (teda, když to hodně přeženu... no, aspoň malinko), když měl Harold ten svůj "proslov". A pak takový přiznání. A TA JEHO MRTĚ ŠUKÉZNÍ PUSA! God, když jsem si představila, jak tou pusou hejbe, když mluví... bude to znít divně, když řeknu, že jsem si chtěla "šáhnout"? Bohužel to bylo jako v 3D kině. Obraz je přímo před tebou, ale když natáhneš ruce, hmátneš do prázdna. So frustrating...
No a nakonec to zabijou ti dva s koblihama. To vážně nemohli přijít o dvacet minut dýl? :DDDDDD
Tak okay, opět extrémně božanskej díl. Těším se na další, vážně, vážně, vážně hodně moc! Jsi úžasná!
Kiss:*
P. S.: Hodně štěstí s tou zkouškou, ale ty to určitě zvládneš! :)

4 Damie Damie | Web | 8. dubna 2014 v 19:39 | Reagovat

MOMENTÁLNE SI DOPRAJEM PÁR MINÚT NA SPRACOVANIE VŠETKÝCH KUREVSKY DOBRÝCH KAPITOL, KTORÉ SOM DNES PREČÍTALA A POTOM BUDEM SCHOPNÁ NAPÍSAŤ JEDEN OBŠIRNEJŠÍ A NORMÁLNEJŠÍ KOMENTÁR.

5 Damie Damie | Web | 8. dubna 2014 v 20:34 | Reagovat

Okej, takže už mám rozdýchané a môžem sa pustiť do toho svojho komentára, ktorý som vyššie spomínala... a ktorý bude mať taký ten úvod, že ako som sa vôbec k tejto poviedke a celkovo k tomu blogu dostala, čo ťa podľa mňa asi ani nebude zaujímať, ale jednoducho mám takú potrebu ti to napísať.
Takže asi tak akože pred mesiacom som zháňala nejakú fakt dobrú jednodielovku (a ak myslím dobrú, tak fakt úžasnú) a Mitchie z blogu strc-sa, mi odporučila Network Identity. Hovorím si teda, že prečo nie, šak skusím. Po tom, čo som to prečítala, tak akože huba otvorená... Nie len kvôli tomu originálnemu nápadu, ale hlavne kvôli tvojmu štýlu písania. Každopádne, vtedy som si povedala, že si prečítam aj iné poviedky písané tebou, ale nejako som na to zabudla, až pokým mi niekto nenapísal na ask, že videl v mojich odporúčaniach tvoju poviedku Network Identity a že ak sa mi to páčilo, tak sa mi bude určite páčiť aj Chemistry. K tomu som sa tiež dopracovala až po nejakom čase a do piči, zase som si vyčítala, že čo som si to neprečítala skorej, lebo okrem tvojho štýlu písania a tej originality, tam bolo cítiť, že to proste píše niekto starší, kto vie o čom píše (myslím, že sa chápeme, čo mám na mysli). No a tak už som si povedala, že keď už mám za sebou nejaké tvoje oneshotky, tak si dám aj nejakú tu viacdielnu poviedku a tak som začala čítať BTFW.
Teraz ak mám byť úprimná, tak som sa do toho nejak zo začiatku nevedela vžiť, pretože mi to fest (ani neviem prečo), prišlo rozdielne od tvojich oneshotiek. Trošku sa mi tam plietli tie rozhovory a celkovo ten štýl písania... no išlo len čisto o to, aby som si na to proste zvykla (keďže doteraz som nevidela takto napísanú poviedku, vieš ako že by niekde niekto viedol také debaty ako oni dvaja :D) a teraz si zase u mňa zvýšila laťku mega dobrých poviedok :D Mojím ďalším úprimným priznaním je, že nenávidím, ak niekto v poviedkach používa anglické slovíčka, tak mi prosím pekne vysvetli, ako je možné, že u teba si bez nich túto poviedku už neviem predstaviť? Toto by ma fest zaujímalo, lebo u doterajších poviedok som na to vždy bola strašne alergická. No, ale aby som sa teda už dostala k vyjadreniu k deju, lebo za chvíľu by si pri tých mojich žvástoch o blah blah blah zaspala :D
Ten dej je kurevsky dobrý! :D Vôbec mi neprišlo čudné, že v deň, keď sa spoznali, tak už boli ako kamaráti. Že niekoľko dní nevedeli vlastne svoje skutočné mená :D Že doteraz nevedia svoje priezviská, hoci ich vlastne vedia, ale samy o tom nevedia :D A na toto som extrémne zvedavá, že ako sa to tam vlastne vyvinie na ich pracovnom poli, alebo ako by som to povedala :D
A MILUJEM ICH PREZÝVKY!
A teraz k tomu dielu? Zbožňujem ťa za to, že sa spolu pri "prvej" príležitosti, keď sa vlastne opili, spolu nevyspali, lebo to podľa mňa väčšina očakávala a nedočkala sa. Zbožňujem Harryho za to, že ju tak trochu nechal podusiť sa vo vlastnej šťave a zbožňujem Reilly za to, akým spôsobom ho zobudila, keď zaspával na gauči! :D Nenávidím Joela a Louisa, že im doniesli Homerove "koblihy"! :D A neskutočne sa teším na novú kapitolu!

P.S.: Zbožňujem tvoju farbu vlasov!
P.S.2: Animáciami, ktoré vieš sem-tam priložiť, ma zabíjaš!

6 I.Blake I.Blake | Web | 9. dubna 2014 v 15:18 | Reagovat

SID!!!!!!!!!!!!
SIDNEY!
ženo, já tě žeruuuuuuu!
totál, mega dokonalosť!
vy dve s Elis ste sa teda našli! NEVIEM SA ROZHODNUT, KTORA Z VAS LEPSIE PISE!!
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
boze
uži si kocovinu po prechlastanom dni ;)
TESIM TESIM TESIM NA NOVU CAST.

7 Kacenka Kacenka | 9. dubna 2014 v 22:07 | Reagovat

Sid Ty muj milacku:)
a je to Skoro tady !:p
Je to nesmrtelne !!!! To jejich kouzlo !:D
Tvl to jsou takovy idioti!:D ale jako vazne tak vtipny idioti :D
Uz se strasne tesim na tu cast az tam pridou Joell a Louis a co si asi budou myslet ty Holcicky naseee :3
To je tak sexy! kdyz jsou vsichni namol!:D
Ale uz by taky nejak mohli ..(nenapadne) zjistit sva prijmeni nemyslis? ..ja myslim ze 'Uz je cas' :D ach ty ceske filmy :'D
-Ja to neuveritelne zeru!
-Strasneeee mooooc moooc se ti omlouvam ! ani nevis jak neskutecne me to mrzi! ze jsem nedala komentar!:( predtim ale ja fakt ted nema cas ani nejak naladu ale ty mi timto to dokazes zlepsit :)
- vazne se omlouvam:) priste si dam zalezet na maxi dlouhem komentari ktery te maxi potesi :)
- strasne ti gratuluju ze si te vsimla Damie i kdyz nejak nechapu jak se mohla dostat na tak vysokou uroven ze dela recenze na povidky:) (neznam ji nemuzu soudit)
- straaasne ti to preju kocko! at jsou AM nad tebou :') a pri tobe :)
-jednou vydas knihu  ;)

8 Thallie. Thallie. | 12. dubna 2014 v 15:53 | Reagovat

No doprdele.
Já mám dojem, že mě zatuhly obličejový svaly z toho jak na to už hodnou chvíly zírám s pusou dokořán!

Zrovna když jsem dočetla poslední díl Psychotic a přemýšlela na jakou další dokonalost se vrhnu.Úžasná shoda náhod, má vlastní zvědavost a snad i někdo tam nahoře napomohli k tomu, abych se znenadání ocitla na tomhle blogu. A víš ty co? Právě děkuju osudu, že se tak stalo. Jelikož v tomle momentě si vůbec nedokážu představit jak má maličkost mohla vůbec existovat na toto světě, bez toho aby znala tvou tvorbu!
A já se ti klaním! Vážně, klobouk dolů!
Tvůj humor si mě od základů získal a každé tvé slovo se mi zarývá do duše.
A to opravdu hluboko, nutno podotknout.
Omámeně sedím v křesle a bezúspěšně se snažím vzpamatovat se. Mám chuť křičet, zpívat, usmívat se jak blázen a jít si mlátit hlavu o zeď! Naprosto si mě odrovnala holka!
Já.-
Prostě..
Páni.
Život je krásný.
A teď mi nezbývá nic jiného než nadšeně očekávat další díl.

Je to dokonalé.
Naprosto.
Totálně.
Na všech planetách.
Ve všech vesmírech.

9 Elis Elis | 13. dubna 2014 v 18:38 | Reagovat

Bylo nebylo,
žila jedna princezna, co si nechávala říkat Sidney. Sidney se jednoho dne rozhodla, že chce, aby  Elis při hodině ZSV skoro roztekla blahem. Pak ji naplněla falešnou nadějí šukáním na kuchyňský lince a nakonec několik dní nepřidala nový díl.

a elis čeká
a čeká

a možná čeká dodnes

DODNES.

10 Sidney Sidney | Web | 13. dubna 2014 v 19:09 | Reagovat

Za devatero horami a šestero řekami běduje princezna Sidney nad sračkama, který je nucena psát namísto milovaného romantického příběhu o rytíři s motýlem v erbu a komtese s homosexuálním pážetem, neboť skutečně není nic, co by kdy v životě psávala radši. Ovšem zoufalá doba si žádá zoufalých činů, proto vás princezna Sidney žádá o trpělivost a shovívavost, jistě se dočkáte a já s vámi!

A Sidney pláče
a rve si vlasy
neboť se brodí po uši v hovnech
a není jí dopřáno sladkého nic nedělání.
A tak čeká na vysvobození
a nejspíš se nikdy nedočká.

A doufá, že hraběnka Elis počká a s ní i ostatní s královskou krví v žilách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.