Behind That Fucking Wall - 21. DÍL

13. června 2014 v 20:30 | Sidney |  Behind That Fucking Wall
suchý humor, vulgarismy, nespisovný jazyk, erotično
"Vydatná proteinová snídaně"


Zhluboka se nadechla, pomalu vydechla a olízla si oschlé rty. Chabě se zavrtěla, když jí do šíje vystřelila ostrá pichlavá bolest. To něco, co měla pod hlavou, bylo až přespříliš neforemné a nekomfortní na to, aby se její krční svalstvo obešlo bez následků. Nesouhlasně se zaškaredila a ústa bolestně zkřivila. Prsty pravé dlaně si protřela stále zavřené oči, načež si jimi zajela do vlasů. Celé tělo měla rozbolavělé z toho, jak setrvávalo až nezdravě dlouhou dobu v jedné pozici. Tento fakt je snad pro každého člověka, který za noc obyvkle vystřídá hnedle několikero desítek spacích poloh, noční můrou. Levý bok ji nepříjemně brněl a mravenčil, zatímco na břiše cítila… Cosi teplého? Chtěla se pohnout. Potřebovala se pohnout, neboť měla pocit, že kdyby tak neučinila, všechna ta nehybnost by jí jistě přivedla k šílenství. Až tak k nevydržení jí to připadalo. Mírně se prohnula v zádech, načež byla konfrontována s faktem, že jí v tom cosi brání. Rozhodla se otevřít oči. S nejvyšší opatrností pomalu rozlepila zavřená víčka od sebe a zrakem spočinula přímo před sebou. Její zorné pole zahrnoval rozlehlý perfektně bílý strop a vkusný lustr. Nasucho polkla a rozhlédla se okolo. Na stolku za ní svítila lampička - zcela zbytečně, neboť místnost již dostatečně projasňovalo denní světlo, které sem pronikalo skrze obrovská okna. Nadzdvihla obočí a s tichounkým zamumláním vyfoukla všechen vzduch z plic. Podrbala se ve vlasech. Sotva zkusila zvednout hlavu, aby si prohlédla vlastní tělo, nepříjemná bolest ztuhlého krku jí opět paralyzovala. Rukou si jej mírně promasírovala a pokusila se svůj předešlý záměr konečně uskutečnit. Na tváři se jí rozlil pobavený úšklebek, když pohledem uzřela na to, co jí spokojeně a bez sebemenších známek života spočívalo na břiše.

Motýlek.

Ležel na boku, avšak kdyby jí svůj hrudník netiskl k nohám, ležel by dozajista na břiše. Levou tvář rozvaloval na jejím pupíku, zatímco z pootevřených úst téměř neslyšně oddechoval. Jednu dlaň nechával odpočívat podél jejího těla. Zavrtěla konečky prstů, které měla zapletené v jeho kaštanových kučerách, načež mu odtud ruku opatrně vyjmula, aby využila situace a mohla si ho pořádně prohlédnout. Nesouhlasně zacukal obočím a nepatrně se ošil, zřejmě v reakci na její počínání. Usmála se. Znovu si protřela oči a zívla si do dlaní. Paže natáhla pořádně za sebe, aby si alespoň částečně protáhla rozbolavělé tělo. Lokty se zapřela o pohovku a vyhoupla se mírně vzhůru, aby změnou pozice alespoň trochu ulevila přeleželým zádům. Pozorovala kudrnáče, který jí při jejím pohybu instinktivně obtočil ruku okolo těla, jako by si ji tak chtěl sobecky přidržet co nejblíže a co nejdéle u sebe. Chvíli si myslela, že už je dávno vzhůru, ale sotva se zaposlouchala do jeho klidného oddechování, přesvědčila se o opaku.

Sledovala každý jemný rys spící tváře před sebou. Zavřené oči jen umocňovaly zranitelnost, která z něj pro tuto chvíli vyzařovala a která pro něj byla tak moc netypická. Osvalená záda se mu pod každým nádechem mohutně zdvihala. Po několika okamžicích semkl rty k sobě a nasucho polkl. Potěšeně zamlaskal, načež ústa znovu otevřel. Až v tu chvíli si hnědovláska všimla něčeho, co tento její idylický, a romantikou na její vkus až přemrštěný, výhled narušilo. Z prvotního uculování se směřovala přes tichý smích až ke svému charakteristickému záchvatu. Snažila se ovládnout. Avšak, i když si dlaní zakrývala ústa, cukání břišních svalů nikterak zabránit nedovedla. Nebylo tedy divu, že kudrnáč začal po nedlouhé době procitat. Nesouhlasně svraštil čelo, nakrčil obočí a ohrnul horní ret. Namáhavě zamručel a dlouhými prsty si protřel kořen nosu. Hlasitě si odfrkl.

"Já chci ještě spát," zachraptěl rozespale s očima stále zavřenýma.
"Můžeš pokračovat beze mě," smála se nyní již hlasitěji.
Na znamení protestu jí pažemi silně objal trup a za nespokojeného brblání nesrozumitelných slov zabořil svůj spánkem pomačkaný obličej do jejího svršku. Po kratičké chvíli ho však samou zvědavostí zase hezky rychle zvedl. Otevřel jedno oko, kterým zamžoural nejdřív na ni, načež se hravě uculil, a ihned potom, co rozlepil i to druhé, sklopil zrak zpět jejímu bříšku.
"Víš o tom," pokusila se o vážný tón, "žes mi poslintal triko?"
"Přišel jsem na to hned," pokýval hlavou, "co jsem si v tom vyráchal držku."
"A dobrý jo?" nadzdvihla obočí.
"Mám pocit, že dneska ráno už si ksicht mejt nemusim," odlepil pohled od rozsáhlé mokré skvrny na jejím černém tílku a vzhlédl k ní. "Každopádně," namířil na ní prst a zkoumavě se uchechtl, "docela mistrovský dílo, nemyslíš?"
"Vyloženě," potvrdila, "takhle neslintá ani bernardýn."
"Budu dělat," protočil oči, "že jsem nic neslyšel. Spíš jsem myslel… Nepřipomíná ti to něco?"
"Co?" zašklebila se a vyzvedla se na loktech ještě víc, dlaní natahujíce se po lemu svého svršku, aby si obrazec na něm pořádně prohlédla.
"Toho umělce v sobě nezapřu," pochleboval si.
"Můžeš mi vysvětlit, co to sakra žvaníš?" zamračila se.
"No hele," začal ukazovákem obtahovat obrysy, "nepřipomíná ti to sloní ucho?"
"Božemůj," rezignovaně sebou plácla na pohovku a chytla se za hlavu.
"Sleduj," pravil dál zaujatě, "kdybys mě vzbudila o něco pozdějc, byla by z toho perfektní mapa Afriky… Vidíš?" Zdvihl k ní zrak a pohlédl jí do očí.
"Fantazie ti nechybí," pronesla suše.
"To bys koukala, jak mi chybí," jazykem si přejel po spodním rtu a palce zahákl za spodek jejího trička. "Pořád neni tak dokonalá, abych si uměl představit, jak asi vypadáš-"
"Příště budu připravená," přerušila ho, "přijdu v neoprenu a s bryndákem."
"No dovol," osočil se chraplavě a dotčeně se zamračil, "děláš, jak kdybych plival kyselinu."
"Tos řekl ty," uchechtla se, "ale ledacos by to vysvětlovalo."
"Například?" vyzval ji, načež se trpělivě opřel loktem o gauč a dlaní si podložil tvář.
"Koukám," zamyslela se, "že tvý vytříbený dedukční schopnosti po ránu nefungujou."
Protočil oči: "Momentálně mám co dělat, abych udržel pod kontrolou svý reprodukční schopnosti, jestli mi rozumíš."
"Vysvětlovalo by to tu kyselinu," pokračovala a jeho narážku ponechávala bez povšimnutí, "v který jsme chtěli rozpustit mýho bejvalýho."
"Achjo," povzdechl si.
"Jaký achjo?" olízla si rty.
"Seš příšerná, víš to?" dloubl ji prstem mezi žebra.
"A to sis jako všiml až teď?" vyvalila na něj oči.
"Další společný ráno jsem si představoval trochu jinak hele," pohledem vyloženě nadrženě sjížděl celé její tělo, "rozhodně ne jako debatu o tvým ex."
"Aehm… Promiň, to bylo nevhodný," zatvářila se kysele, "a jaký byly tvoje představy? Jakože nějakej pořádnej blowjob nebo tak?"
"Tak jako jestli chceš," pokrčil rameny, "jsme ti k dispozici." Zazubil se.
"Achjo," mlaskla, "to je ohraný. Buď trochu originální," mávla rukou suše.
"Hm," zamumlal, "taková poctivá proteinová bomba," škádlil ji dál, "lepší snídani široko daleko neseženeš."
"Koukám, že tvoje znalosti jsou skutečně košatý," nakrčila nos, "mluvíš z vlastní zkušenosti?"
Samým vykolejením se zmohl jenom na zmatené zamrkání.
"A jestli toho nenecháš," zvedla ukazováček výstražně, "vysloužíš si ode mě leda tak pořádnou šlehačku."
"Co to sakra je?" vyprskl smíchy.
"Slang," promnula si čelo podrážděně, "našlehám ti."
"Vejce?" culil se.
"Bolí to," oznámila mu.
"Koukám, že tvoje znalosti jsou skutečně košatý," snažil se znít vážně, když opakoval její nedávný výrok, "mluvíš z vlastní zkušenosti?"
"Jo no," přikývla, "pár chlapů už jsem o mužství připravila. Nebudeš první. Ani poslední."
"Tohle všechno za jedno poslintaný triko?" zněl pobaveně.
"Za ty neurvalý kecy," odsekla rezolutně.
"Odkdy to zrovna tobě vadí?" našpulil rty.
Zamyslela se: "Odjakživa." Kývla sama sobě na souhlas.
"A co naše porno pro nevidomý?" namířil na ní prst, čímž chtěl patrně naznačit, že ji právě dostal.
Překvapeně ho sledovala, ale mlčela.
"Hm?"
Stále držela jazyk za zuby a jen si kudrnáče zaujatě prohlížela.
"To je snad poprvý," zašklebil se samolibě, "co tě vidim, že bys nevěděla, co odpovědět."
"Moc dobře vim," bránila se, "co odpovědět."
"Poslouchám," zavrněl.
"Tak poslouchej dál," odbyla ho, "a užívej si to ticho, mně totiž přijde zbytečný ti jakkoli argumentovat."
"Kecáš," protáhl, "jenom prostě neumíš lhát - vim moc dobře, že se v těch našich rozhovorech vyžíváš pomalu víc než já a že právě ty moje neurvalý kecy tě děsně vzrušujou… Co? Chobotničko?"
"Moc si věříš, Motýlku," zkonstatovala suše.
"To proto," usmál se sladce, "že mi nedáváš na výběr. Jednou už jsem ti to říkal."
"Když myslíš," pokrčila rameny.
"Ten potah vyperu," změnil téma, prsty poklepávaje na její vystouplou pánevní kost, "neboj."
"Jakej potah sakra?" zamračila se v přemýšlení.
"Tenhle," prst hravě zahákl za lem jejího tílka, zastřihal obočím a pokusil se jej nadzvednout.
"Snad tričko ne?" zvedla se na loktech a plácla jej přes ruku.
"Dneska spíš ten potah," mrknul na ní, "jako polštář jsi obstála dokonale, hodlám si tě občas půjčit, co ty na to?"
"Polštář?" vyhrkla. "To ti teda pěkně děkuju," odfrkla si, "nech si zajít chuť, Harolde."
"Tak se mi zdá," zakoulel očima, "že ti včerejší lekce nestačila."
"Jestli dával někdo někomu lekci," pronesla znuděně, "tak leda já tobě."
"Fakt? Nějak si nepamatuju," podrbal se na bradě, "nechceš mi to oživit?" Vyhrnul jí tričko tak, aby alespoň částečně odkryl její ploché bříško, a naklonil k němu svůj obličej.
"No to teda nechci," snažila se svůj svršek upravit do původní podoby, "měls dávat pozor."
Dlaněmi ji chytil za zápěstí a ústa přitiskl k jejímu pupíku. Slabě se zachvěla.
"Víš to určitě?" zašeptal jí do pokožky, pustil jí ruce a vzhlédl k ní zpod obočí.
"Kolik je vůbec hodin?" zeptala se roztřeseně.
"Neni to jedno?" konečky prstů jí měkce přejížděj po liniích hrudníku.
"Neni?" vydechla těžce. "Musim do práce, je pátek," zaúpěla.
"Já vim," rty znovu přiložil k její rozechvělé kůži, avšak namísto polibku, který hnědovláska očekávala, se dočkala jeho prudkého výdechu směřovaného přímo proti její pokožce. Několikrát sebou silně škubla, neboť jí samým šimráním v okamžení ovládl silný smích, načež se snažila Harryho z vlastního těla všemožně setřást.
"Hej," hihňala se v reakci na jeho počínání, "jestli nechceš mít na gauči mapu Asie," chechtala se, "doporučuju ti, abys toho nechal."
"Říkalas něco?" zahuhňal jí do břicha a nemínil přestat.
"Ha-," vyjekla, zatímco nohama bezúspěšně kopala všude okolo sebe, "Harry!"
Tvář od jejího těla konečně odlepil a s úsměvem na rtech pozoroval, jak se snaží zklidnit svůj splašený dech.
"Za pět minut dvanáct," vydechla prudce.
"Jakže?" poplácal ji jemně po holém bříšku.
"Ještě chvíli a nedopadlo by to dobře," řekla klidněji, "pro tvůj gauč," doplnila.
"Pohoda, jazz," mávl rukou, "mám to vypočtený."
Významně pokývala hlavou, když se bytem rozlehlo tlumené zvonění telefonu.
"Sakra," zaklela, "kolik je hodin?" Rozhlédla se.
"Řekl bych," odmlčel se, "že dost."
"To jako nechodíš do práce?" nakrčila horní ret.
"To víš, že chodim," usmál se, "ale na ráno se většinou lidi na tetování neobjednávaj."
"Kurva," strhla jej ze sebe a hbitě vstala. Rozběhla se za zvukem, shodou okolností do chodby, kde si předchozí večer odložila kabát. Sotva v jeho kapse nahmatala svůj smartphone, spočinula zrakem nejen na jméně volajícího, ale i na číselném zápisu v pravém horním rohu, který ji informoval o tom, že je něco málo před půl desátou dopoledne a že má tedy celkem masivní zpoždění.
Se zvučným plácnutím dlaně o čelo pohlédla kučeravému, který se již opíral o dveřní rám a se zkříženýma rukama jí pozoroval, do očí.
Přijala hovor.

"Micheli?" sledoval Harry, jak nejistě pohnula rty.
"Pourquoi diable parlez-vous en français?" přeběhl mu po zádech mráz, když z jejích úst uslyšel zaznít francouzštinu. Překvapeně zamrkal. Zakousl se do rtu a fascinovaně pozoroval, jak nerudně gestikuluje.
"Moc dobře vim, že má dneska přijet Geffroy," vyjekla anglicky, "a ano, nemusíš mi připomínat, že je to majitel firmy."
"Přestaň kurva hulákat," škaredila se a přecházela chodbičku ze strany na stranu, "nemusim ti doufám připomínat, že seš můj podřízenej."
"Tak na to nezapomínej," napomenula ho po chvíli.
Kudrnáč shledával nadmíru přitažlivou tuto její momentální nadřazenost a aroganci. Dělalo to hnědovlásku, společně s francouzštinou, v jeho očích neuvěřitelně sexy.
"A co by na mě asi tak viděl?" mlaskla znuděně. "Počkej… Cože?"
"Beztak přijel za Chan-," zarazila se.
"Zuří? Eh," zakousla se do rtu a otočila se zpět na kudrnáče, který z ní ani na okamžik nedovedl spustit zrak. Vlastně to ani nechtěl.
"Dobře, Micheli," kývla nakonec, "hned tam budu."
"Co?" vyhrkla ještě v reakci na jeho poslední zprávu.
"Co ten tam sakra dělá?" to už ovšem její asistent neslyšel, neboť hovor ukončil.
Provinile vzhlédla od telefonu ke kučeravému.
"Musim jít," svěsila ramena.
"Ty umíš francouzsky?" vydechl očarovaně.
"Ne asi," protočila oči, "studovala jsem v Paříži."
"Netušil jsem," odpíchl se od zárubně a rozešel se k ní, "že existuje něco, co tě může dělat ještě víc sexy."
"Hahaha," pronesla teatrálně, "kdybys tak nekecal."
"Mluvim vážně," zastavil se před ní. Ukazováčkem se dotkl pramínku vlasů, který kopíroval její tvář, a lehkým gestem jí ho zastrčil za ucho. Následně dlaní pokračoval k její šíji, kde jí po paměti bříšky prstů přejel přes tetování. Pozoroval její jiskřící oči. Vnímal její chvějící se pokožku. Sledoval její naběhlé rty.
Zcela automaticky udělala krok k němu. Své dlaně mu svévolně a zcela přirozeně přitiskla na boky. V prstech sevřela látku jeho bílého trička. Pohledem provrtávala ten jeho.
Chtivý.
Nenasytný.
Drzý.
Vášnivý.
Dokonale zrcadlící ten její.
"Merci," usmál se, "pour le beau matin, ma pieuvre," zašeptal nakonec.
Potřebovala ho cítit. Co nejblíž. Zatáhla za bavlněný materiál ve svých rukách, a donutila ho tak, aby se pohnul směrem k ní. Natiskla se k jeho tělu. Pravou dlaní mu po hrudníku vystoupala až k límci jeho svršku, který nakonec sevřela v prstech. Prohlédla si jeho zarudlá ústa, načež mu pohlédla zpět do očí. Vyzdvihla se na špičkách a přitáhla si jej za tričko blíž k sobě.
"Dej mi pusu," přikázala zvučně, "Motýlku."
"Il me fera plaisir," bylo to poslední, co řekl, než své rty přitiskl na její.
***
Neohrabaně vyběhla z výtahu, div se ve vysokých platformách neskácela k zemi. Kabelka se jí na rameni houpala ze strany na stranu. Proběhla prázdnou recepcí, když se ze svých vlasů pokoušela stvořit alespoň ležérní drdol. Chopila se kliky u dveří od Michelovy kanceláře a bez ohlášení vpadla dovnitř.
"Jsem tady," vyřkla zadýchaně a ihned za sebou zavřela.
Otočila se ke stolu svého asistenta, když její zrak uzřel na Florence, která se s patřičným vyděšením a špetkou překvapení v obličeji rozvalovala v Michelově klíně.
"Co to doprdele-"
"Reilly," promluvil černovlásek, "hned ti to vysvětlim."
"No to bych teda kurva prosila," založila si ruce na prsou, "copak nevíte," přimhouřila obočí, "Florence," sjela ji přísně, "že románky na pracovišti jsou absolutně nepřípustný?!"
"Je to tvůj asistent," zvedla se Francouzka na nohy a začala si upravovat svou pouzdrovou sukni, "navíc je tu jenom na-"
"Na stáži," dořekla za ní brunetka, "no právě. Můžu ho kdykoliv vyrazit, jestli o tom nevíš."
"Nebuď taková," mlaskla Florence, "tohle neni tvoje věc."
"To bych teda řekla, že je," rozhodila rukama, "na svým oddělení nechci žádný komplikace, je vám to jasný?" Zpražila pohledem oba dva.
"Jaký komplikace by asi tohle mohlo způsobit," zakřenil se Michel ironicky.
"Tak já nevim," vyhrkla v hysterii, "očividně pícháš mojí recepční, myslíš, že je to v pořádku?"
"Do toho," zavrčel černovlasý, "koho já píchám - promiň, Flore," prohlédl si dívku omluvně, "je ti absolutní hovno."
"A na tos přišel kde?" zasmála se sarkasticky a paže si složila na prsou.
"Pokud vim," odmlčel se a samolibě se zakřenil, "tak ve smlouvě, kterou jsem tu podepisoval," vydechl dramaticky, "nebylo nic o tom, koho smim a nesmim mít v posteli."
Napjatě semkla rty k sobě a přimhouřila oči: "Promluvíme si o tom později," zašermovala ukazováčkem mezi sebou a jím, "teď mi řekni, kde je?"
"Čeká na tebe v kanclu," řekl suše a ukázal k zavřeným dveřím.
"Příště si dávejte většího bacha," promluvila ještě, "kdyby vás viděla Chan-"
"Chantal o nás už dávno ví," zašklebila se Florence, "kdyby ses tak egoisticky nestarala jenom sama o sebe, možná bys to taky věděla."
"Okay," zakoulela očima, "příště si najděte jiný místo, nechci takovýhle věci u sebe v kanceláři vidět."
"Je to moje kancelář," ozval se Michel.
"Zatím ještě jo, zlato," poslala mu vzdušný polibek ještě předtím, než vzala za kliku svých dveří.

"Nechápu, co na těch čmáranicích máš," zavrtěl hlavou a dál pozoroval Lišaje smrtihlava na květu Brahma Kamal.
"Tomu bys nerozuměl," zavřela za sebou.
Ironicky se uchechtl a svalil se na pohovku pod obrazem, zatímco ji pozoroval, jak usedá za svůj kancelářský stůl.
"Takže tvůj asistent ti šuká recepční?" opřel si kotník jedné nohy o koleno té druhé.
"Do toho ti nic není," odpověděla mu otráveně, "jaks mě tu našel a co tu chceš?"
"Tak mam pocit," prohlédl si nehty na ruce, "že tě nejvíc sere, že nešuká tebe, co?"
"Tos uhodl, Ryane," opřela se o kožené opěradlo své kancelářské židle, "copak nevíš, jak je to s těmahle věcma na pracovišti? Myslim, že zrovna ty o tom víš víc než dost."
"Nebojíš se tu bejt se mnou sama?" přejel si palcem po spodním rtu.
"Co tu chceš?" zeptala se podrážděně. "Nemam na tebe náladu," pokračovala dál, "dneska čekáme důležitou návštěvu ze shora."
"Když čekáte tak důležitou návštěvu," odmlčel se, "tak si můžeš dovolit chodit do práce pozdě?"
"Táhni do prdele, Ryane," protočila oči, "nemám na tebe čas. Navíc řešíš věci, do kterých je ti hovno."
"Vždycky všude chodíš na čas," změřil si ji pohledem, "docela by mě zajímalo, co tak neodkladnýho tě zdrželo."
"Jak jsem řekla," vydechla trpělivě, "řešíš věci, do kterých ti je hovno."
"Smrdíš sexem," promluvil chladně, "bylas s nim, co?"
"S kym myslíš?" zavrněla.
"Nehraj si na blbou," mlaskl.
"Myslíš Motýlka?" zasténala provokativně.
Mlčel.
"Trefa, Ryane," pokývala hlavou, "byla jsem s nim, ale opět jsme u toho, že řešíš věci, do kterých ti je hovno."
Zatnul čelist a zuby netrpělivě tiskl k sobě, nakonec promluvil: "Chtěl jsem tě pozvat na večeři," propaloval ji pohledem, "musíme si promluvit."
"Neni o čem," založila si ruce na prsou, "navíc… To seš doopravdy takovej idiot, že si myslíš, že s tebou po tom incidentu v šatně někam dobrovolně půjdu?"
Zkoumavě si ji prohlédl a nechal ji, aby si odpověděla sama.
"Na to zapomeň, zlato," zahihňala se, "musim říct, žes posral, co se dalo."
Zamračil se.
"Splnim, co se ode mě čeká," pokrčila rameny, "ty dva/tři tejdny za Mellany zaskočim, ale tim to pro mě i pro tebe končí."
"Nic neskončilo a ani neskončí," přerušil ji drsně.
"Ryane! Probuď se," zvýšila hlas, "seš ženatej, doma na tebe čeká Lili… Vybral sis už dávno, navíc… Já o tebe nestojim, ani trochu. Tvoje doba už minula."
"Dalo by se tomu pomoct," zamumlal, "kdybys chtěla, mohl bych to kvůli tobě změnit."
"Zbláznil ses?" vyhrkla. "Ani omylem, Ryane," zavrtěla hlavou, "konečně jsem šťastná a mám pocit, že dejchám a normálně žiju, nehodlám na tom nic měnit."
"Reilly," pronesl výhrůžně, "koukej si to pořádně rozmyslet, protože-"
"Nazdar, kotě," vyřítil se zpoza dveří rozesmátý Joel.
"Promiň, Reilly," ozval se Michel, který byl Asiatovi v patách, "já mu říkal, že máš návštěvu, ale nedal si… No, vždyť ho znáš."
"To je v pohodě," postavila se hnědovláska, "Ryan už je stejně na odchodu."
"Takže to seš ty? Ten Ryan?" ukázal na něj Joel jako na největší odpad. "Jak si to vůbec představuješ?"
"Přestaň tak pištět," zvedl se blonďák ze sedu do stoje a poupravil si kalhoty, "vřeštíš jak hysterická ženská."
"Ale ale," zamlaskal černovlasý, "takže další nadsamec? Bože, zlato," obrátil se na hnědovlásku, "kde ty na tyhle hovada chodíš. Tohle," namířil na něj ukazovák znechuceně, "je ovšem pořádnej hardcore-"
"Máš sakra nějakej problém?" zamračil se Ryan nespokojeně.
"To bych teda řekl, že mam, kámo," založil si ruce v bok, "potřeboval bys baseballkou přes palici, většího ultrazmrda jsem snad ještě neviděl."
"Nejseš ty náhodou buzna?" nakrčil horní ret.
"Jo, to jsem," přitakal Joel pyšně, "potřeboval bys snad protáhnout kaďák nebo co? Promiň, kámo, ale v tvým případě nemůžu sloužit, asi bych ti poblil záda," napodobil dávivý reflex.
"Klídkek, zlato," pohladila Asiata po rameni, "myslim, že to stačí."
"Přeskočilo ti?" zaškaredil se. "Já bejt v jeho kůži, tak radši skočim pod vlak, než abych se sebou žil… A to má ještě tolik drzosti, že ti leze do práce?! No to je ohromný!"
"V pohodě," uchechtla se Reilly, "uklidni se, už je na odchodu."
"To bych prosil," zamrkal nasupeně, "vy Amíci jste děsně voprsklý, to opravdu nemá obdoby… Koukej se odklidit tam, odkud jsi přišel."
"Že to říkáš zrovna ty," rozešel se blonďák ke dveřím, "vy šikmooký jste toho taktu taky moc nepobrali, jak tě tak pozoruju."
"Ale pobrali, koloušku," zazubil se, "tomuhle se akorát říká zákon akce a reakce… Ale koukám, že hodiny fyziky jsi taky prosral."
"Polib mi prdel," vytasil na něj vztyčený prostředník, když bral za kliku, "Reilly," oslovil ji sametovým hlasem, "uvidíme se na zkoušce. Už se nemůžu dočkat."
"Padej vodsaď, ty kreténe nejapnej," zařval na něj Joel a kdyby jej hnědovláska nechytla za ruku, jistě by po něm i nevraživě skočil a pokusil se mu, po vzoru své Perské kočky, minimálně vyškrábat oči. Dveře padly do západky.
"Doprdele," vydechl Joel z plných plic, "ten mě nasral."
"Koukám," hihňala se Reilly, "takhle v ráži jsem tě ještě neviděla."
"Co si to vůbec dovoluje, idiot jeden," svalil se vyčerpaně na pohovku, na které ještě před malým okamžikem posedával blonďák.
"To je snad poprvý," smála se, "co si prvotně nevšímáš toho, že by byl někdo sexy."
"No dovol," zamrkal konsternovaně, "ale takovýhle hovado ani sexy bejt nemůže."
"Mně kdysi sexy přišel," našpulila rty v zamyšlení, "ani teď neni uplně k zahození-"
"Ani. O. Tom. Nepřemejšlej." svraštil čelo.
"Nejsem blbá sakra," spustila, "jenom musíš uznat, že jsem měla vkus."
"Jo," přikývl, "vkus na kretény leda tak."
"Ale no tak," zaševelila, "proč jsi vlastně přišel?"
"Přišel jsem tě pozdravit," usmál se, "prosimtě, řekni mi… S kym jsi to dneska zaspala?"
"Co?" zatvářila se překvapeně.
"Michel mi říkal, žes přišla pozdě, a ty pozdě nikdy nechodíš," ukázal na ní, "cejtim tady sex," začichal důležitě.
"Prostě jsem si nenatáhla budík," pokrčila rameny.
"Jasně," protáhl, "to vykládej Michelovi," mávl dlaní, "bylas u Motýlka?"
"Kdyby jo," odmlčela se, "co by to znamenalo?"
"Znamenalo by to to," začal trpělivě, "že je ruka v rukávě," vykřikl nadšením, "krocan v troubě-"
"Uklidni se," okřikla ho, "k ničemu nedošlo. Jenom jsem tam usla."
"Bože," plácl se dlaní do čela, "vy jste uplně blbý… Oba to chcete a naděláte kvůli tomu-"
"Ty drž radši hubu," zpražila ho pohledem, "ty a Loui jste to samý."
"To teda nejsme," bránil se, "my jsme buzny a buzny to maj jinak."
"Aha," uvelebila se na své kancelářské židli, zatímco lokty si zapřela o stůl, "tak povídej, tohle mě zajímá."
"Hele," oslovil ji, "nejsem tu proto, abysme se bavili o mně… Vědělas, že je Motýlek tatér?" změnil téma.
"Věděla no," přikývla.
"Včera, jak jsem ti volal," těšil se z toho, že na změnu hovoru nic nenamítá, "byl jsem v jeho studiu, řeknu ti… Je fakt dobrej, měla bys to vidět."
"Aby ses neposral," vydechla znuděně.
"Hele, co máme vůbec v plánu na víkend?" otázal se a podrbal se za krkem.
"Jak jako my?" nadzdvihla obočí a ukázala na Joela a následně i na sebe.
"Kotě," zavrtěl hlavou nevěřícně, "já ti říkal, že jestli se nastěhuješ zpátky do Londýna, už se mě nezbavíš," uchechtl se.
"Fajn," protočila očima, "zejtra se chystám na koncert."
"Jako do divadla?" zamračil se v přemýšlení. "Kdo hraje?"
"Do divadla rozhodně ne," promnula si čelo, "na koncert Motýlkovo kapely."
"Motýlek má kapelu?" zeptal se překvapeně.
"Prej jo," potvrdila mu.
"Jdu s tebou," oznámil jí.
"Prima," mlaskla, "jenže mi jaksi neřekl, kde to je, takže… Řekni Louimu, aby to z něj nějak nenápadně dostal, chci ho překvapit."
***
Za matnými tabulkami prostorných oken se postupně šeřilo. Slunný den se chýlil ke svému závěru. Holou místností se linuly tóny tematické hudby, které se odrážely od čtyř zašlých bílých zdí. Rozlehlé prostory se zdály nezabydlené, což svědčilo o účelu, ke kterému byly využity. Vládl zde přijemný tvůrčí chaos a celé prostředí dýchalo tajemnem. Dřevěné parkety vypadaly velmi použitě a zjevně nemohlo být pochyb o tom, že každý, kdo se po nich prošel, slyšel zpod svých chodidel tlumené vrzavé zvuky.

O stěny bylo opřeno nemálo výtvarných pláten různých velikostí a s různým obsahem. Na zemi se vyjímalo několikero použitých i nepoužitých štětců, cárů papírů, olejových i jiných barev. Naproti oknům se tyčily tři malířské stojany. Vprostřed místnosti stála léty poznamenaná velká pohovka, na níž se nyní vyjímala mužská postava. Seděl v předklonu, a svým upřeným pohledem přemýšlivě sledoval jedno z pláten na výtvarném podstavci před sebou. Lokty opíral o svá kolena, dlaně měl semknuté, zatímco barvami oprýskané prsty soustředěně třel o sebe. Obočí zamyšleně krčil, srdíčková ústa měl zavřená a čelistmi tiskl k sobě. Jeho nejoblíbenější štětec zaujímal své klasické místo - za jeho pravým uchem. Párkrát zamrkal, když se konečně zvedl do stoje. Protáhl si tělo, pročísl své kučery a rozešel se k jednomu z rozdělaných obrazů. Na zemi sebral dřevěnou paletu, načež na ní začal míchat několik olejových barev do sebe, aby získal požadovaný odstín. Koncem štětce se konečně dotkl plátna. Dlouhými a promyšlenými tahy hladil jeho povrch a překresloval tak dokonalý obraz toho, co měl v mysli již dlouho. Mezi obočím se mu samou koncentrovaností rýsovala hluboká vráska. Svaly na paži se pod pohyby jeho ruky výrazně pohybovaly.

Mírně sebou cuknul, načež štětec automaticky odtáhl od svého výtvoru, aby jej jím nechtěně neznehodnotil, a sevřel ho v zubech. V kapse nahmatal telefon, který jej před malým momentem vyrušil.

Ještě v práci?
V ateliéru.
Máš ateliér?
Mam.
Na co?
To je tajemství.
Chtěla bych ho vidět.
Děsně tajný.
Seš tajemnej jak hrad v Karpatech…
Neruš, nebo to nikdy nedokončim.
Máš tam něco rozdělanýho?
To teda mam.
Brunetu? Blondýnu? Zrzku? Všechny tři?
Cože?
Tipuju zrzku… Že to neni blondýna?
Proč by nemohla?
Už jsem ti říkala, že máš příšernej vkus?
Ještě k tomu nebyl důvod.
Tak ti to říkám teď.
Jestli chceš znát můj vkus, postav se před zrcadlo a prohlídni si v něm svůj odraz.
Koukám… A kromě protivný a vlezlý osmiúdý potvory nevidim nic zajímavýho.
Asi se do toho zrcadla budem muset podívat společně.
I s tajemnou zrzkou z tvýho ateliéru?
Cože?
Vždycky jsem chtěla zkusit trojku se zrzkou, vem jí s sebou.
Na to zapomeň.
Proč?
Chci tě mít pro sebe.
Ty právě odmítáš další ženskou?
Ne tak uplně.
Seš ty vůbec chlap?
Jsem. Rád tě o tom přesvědčim.
Aehm…
Chceš?
Co na to říct?
Klidně neříkej vůbec nic, stejně si budu dělat, co budu chtít.
Zlobivej Motýlek.
Zlobivá Chobotnička.

Pozn.: Čus lidi! Dneska stručně, chystám se na koncert... Opět mi to trvalo dýl než by bylo zdrávo, ale hlavně, že jste se dočkali. Tenhle díl je divnej a je divnej schválně, ptž jsem potřebovala zaplácnout prostor. Myslim, že 22. díl bude zdařilejší, pokud se mi podaří pořádně napsat:) Doufejte se mnou.
Moc vám děkuju za hvězdičky i komentáře u minulýho dílu - jste ty největší zlata pod sluncem!
Díl posílám Valentině, mische, Ell, Baru, Australii, Elis a I.Blake.
Speciálně taky těm, co si přečetli (a snad i pochopili) ten můj psychickej výlev k 1DFF AWARDS a napsali mi komentář - mische (again), Chrissy, Thallii, Elis (again and forever), LDommie a Ell.
Díky vám!
Dalšího dílu se snad dočkáte brzy - mám toho teď mraky, přijímačky nevychází tak, jak bych ráda... Do toho chodim brigádničit. Což samozřejmě neni omluva, jenom vězte, že píšu v každý volný chvíli:)
Love ya all,
Sid.
(Btw. co říkáte na novou úvodku? Trochu jsem si hrála s Photoshopem, tak snad se líbí:) A taky >HERE< půdorys podlaží.)
 


Komentáře

1 anika anika | E-mail | 14. června 2014 v 7:37 | Reagovat

Jako vzdy krasny dil,mas opravdu krasny stil psani

2 Lou Lou | 14. června 2014 v 12:34 | Reagovat

Wow! Je to dokonalý! Motýlek s Chobotničkou jsou prostě ten nejlepší pár!:D Joel to zabil:DDD tuhle povídku jsem začala číst nedávno a jsem na ní tak trošku závislá :D nechápu jak může někdo něco tak dokonalýho vymyslet! Těším se na další fucking perfect part!:3
Btw. taky bych chtěla mít za kámoše asijskýho gaye:(:D x

3 Jane Jane | 14. června 2014 v 12:41 | Reagovat

Ja tento pribeh neskutocne milujem. To napätie, vasen a dobrodruzstvo v kazdom diely ma dostava do kolien :-) tesim sa na dalsie casti a ver mi ze som poriadne nedockava :-*

4 I.Blake I.Blake | Web | 14. června 2014 v 21:57 | Reagovat

joj žienka moja, dokonalejšie sa to vyvíjať nemôže! ^.^
ja len dúfam, že Ryan spraví niečo..niečo zlé...a bude dôvod prečo sa motýlek a seksi keksi ex pobijú!
zbožňujem ťa :-*

5 Ell Ell | 15. června 2014 v 21:19 | Reagovat

Páni.
Je naprosto fucking awesome, jak na nich jde prostě vidět, že spolu nechtěj bejt jenom kvůli jedný noci v posteli. Miluju tu povídku, jak taková dokonalost vůbec může existovat?
Chci taky kamaráda gaye, už hodně dlouho, ale furt nic. Achjo. Joel be prostě takovej ochránce, pěkně to Rxanovo dal sežrat. (y) Ryan je svině a musí pykat.
Těším se, až zjistí Reilly, že je Hazza malíř, to bude zajímavý.

6 mischa mischa | 16. června 2014 v 12:58 | Reagovat

Tobě to možná přijde jako "vložka" pro mě má tenhle díl všechno, co ho dělá dokonalým...ranní "pornorozhlasové" vysílání, slintající Harry, sms-ková konverzace Chobotnička versus Motýlek, hodně Joela a chvějivé očekávání víkendového koncertu skupiny Motýlek a jeho boys :))

7 atheists atheists | Web | 17. června 2015 v 19:02 | Reagovat

Bylo to zajímavé čtení, ale trochu суховато napsáno. Pokračování прочту :) :-D

8 Drepanis Drepanis | Web | 28. září 2016 v 7:16 | Reagovat

rychlá půjčka sms :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.