Behind That Fucking Wall - 22. DÍL 1/2

20. června 2014 v 13:33 | Sidney |  Behind That Fucking Wall
suchý humor, vulgarismy, nespisovný jazyk, erotično
"Šukejte mě, pane Stylesi!"


Polední slunce natahovalo své ostré a jasné paprsky všude tam, kam jen dosáhlo. Zlaté provazce světla se lámaly o hladinu Temže a ještě s větší silou se odrážely do nekonečna prostoru. Posedával jsem v ratanovém křesle na zápraží útulné řecké restaurace. V rytmu vlastního srdce jsem netrpělivě poklepával nohou. Lokty jsem zapíral o dřevěnou desku stolečku před sebou, zatímco jsem v rukou nervózně převaloval svůj mobilní telefon, jehož lesklý displej jsem s jediným jistým úmyslem v pravidelných intervalech pokradmu a roztěkaně kontroloval. Byl jsem až přespříliš ponořen do vlastních myšlenek na to, abych plnohodnotně vnímal okolí. Snad jen podprahově jsem byl sto si uvědomit, že je na konec května až nezvykle teplo, i přesto mi však po holé kůži na předloktí přejížděl dotěrný leč příjemný mráz. Teplý pozdně jarní vzduch osvěžoval chladný vánek, který svou energii paradoxně čerpal z líně tekoucí vody blízké řeky. Mírně navlhlou dlaní jsem si zajel do vlasů a nevrle si zatahal za kučery na temeni, načež jsem se chopil sklenky s vodou, abych svlažil nepříjemné sucho, které mi sužovalo hrdlo. Telefon jsem odhodil na stolek, zatímco jsem se rukama odrazil od jeho hrany, abych se zády zoufale natiskl k opěradlu křesílka. Bláhově jsem si myslel, že v něm najdu pozbytou odvahu a vyrovnanost. Prsty jsem si klepal na kolena, zatímco jsem se rozhlížel po okolí, abych snad nezmeškal příchod tajemné slečny Heatleyové. Jazykem jsem si decentně přejel po vyprahlých a roztřesených rtech, které jsem posléze spojil v úzkou linku. Zhluboka jsem se nadechl, načež jsem všechen nabytý vzduch ze svých plic jediným dlouhým a prudkým výdechem osvobodil.

Den, na kterej jsem čekal až nezdravě dlouhou dobu, byl konečně tady. V průběhu toho zatracenýho a nikdy nekončícího čekání se mi v hlavě vyrojilo hned několik teorií o tom, jak by celý setkání mohlo probíhat. Vždycky jsem měl bujnou fantazii, která si na můj vkus až příliš pohrávala s mým racionálním uvažováním. Ačkoliv se moje představy v mnohým lišily, pokaždý skončily u téhož - já a slečna Heatleyová na nejbližším, soukromím alespoň trochu oplývajícím, místě. A když myslim soukromí, nejsem protentokrát zas až tak náročnej. Posledně jsem měl vizi, ve který se nádherný tělo slečny Heatleyové oddávalo tomu mýmu v pochybný, potemnělý a opuštěný uličce. Co by mi na to všechno asi řekl Zayn? "Měl by sis zašukat, brácho…" Pobaveně jsem se uchechtl.

Doopravdy zvláštní na tom všem je, že ačkoliv jsem se slečnou Heatleyovou ve svojí mysli zažil již mnoho velmi intenzivních a intimních chvil, nikdy jsem neměl to štěstí, abych spatřil její tvář. Skutečně nevim, proč si mý podvědomí vždycky volilo jednu a tutéž polohu... Zezadu to mam upřímně fakt rád, je to svým způsobem neskutečně divoký a živočišný, vlastně bych byl ale mnohem radši, kdybych tý holce, potažmo ženě, viděl do obličeje, nejen že bych v její mimice dost rád pozoroval jakejkoliv projev orgasmu, taky bych velmi rád svou představu za pár chvil porovnal se skutečností. Zajímalo by mě, jak dalece se odklání od reality. K mýmu neštěstí... Jediný, co budu moct porovnávat, budou dlouhý, hnědý a hustý prameny vlasů, za který jsem ženu ve svých fantaziích nejednou surově tahal a dobýval si tak její rozkoš. Posledně jsem jí dokonce musel dlaní zakrejvat pusu, aby nás svými hlasitými steny náhodou neprozradila. Ta mrška mě kousla do prstu. Bylo to tak sexy. Už jsem se zmiňoval o dokonalosti její postavy? Popravdě řečeno bych se o tom nerad nějak sáhodlouze vyjadřoval, neboť bych sám sebe nerad hned takhle z kraje znevýhodnil - ano, narážim na něco konkrétního - přeci jen má každou chvíli přijít a já se nepotřebuju předvést zrovna v celý svý kráse. I přesto se mi právě teď v dlaních otiskl neexistující vjem, kterej mě jako již mnohokrát předtím konfrontoval s jejími bujnými ňadry, který jsem ve svý hlavě již tolikrát dráždil. V uších se mi rozlehlo její sladký a nestydatý vzdychání. Jsem perverzní, když se přiznám k představě, v který na mě slečna Heatleyová v průběhu celý tý nestoudný chvíle (v kombinaci s formálním vykáním) pořvává skutečně vulgární a špinavostí kořeněný slova? "Šukejte mě, pane Stylesi!" padlo mi na mysl okamžitě. Kdo by ale řekl, že jakmile se mi do fantazie vloží mý realistický já, bude všechno ještě peprnější... Zásadovost, přísnost a profesionalita slečny Heatleyové, která by se svým klientem dozajista nikdy nepodnikla nic tak... Ehm. Řekněme. Nic tak neprofesionálního, mě vzrušuje snad ještě víc než cokoliv jinýho na ní - jak praví lidová moudrost, zakázaný ovoce nejspíš chutná skutečně nejlíp. Alespoň v mý mysli určitě ano.
Ach bože.
Měl bych se začít ovládat. Čeká mě důležitá pracovní schůzka, při který bych se měl jistě víc soustředit na její obsah než na to, jak zvládnout svý zvířecí pudy, který se mě jistě budou snažit donutit odtáhnout při nejbližší příležitosti slečnu Heatleyovou za vlasy do potemnělý uličky tamhle přes ulici, či na záchodovou kabinku týhle malebný restaurace, a jednoduše z ní vyšukat duši.

"Ještě něco k pití?" vyrušila mý snění mladičká blondýnka v černý zástěře a s tácem v podpaží. Nakrčil jsem obočí a překvapeně zamrkal, když jsem jí pohlédl do obličeje. Byla skutečně velmi mladá. Alespoň tak vypadala. Stydlivě se na mě culila, zatímco mi očima významně sklouzávala kamsi k rozkroku. Tázavě jsem si ji prohlédl, načež jsem byl konfrontován s jejím hraným odklašláním. Proč mam sakra pocit, že chcou všechny jenom sex?
Pohlédl jsem si do klína a... Výborně, Motýlku! Moment, vážně jsem si právě řekl "Motýlku"? Silně jsem sebou trhl a posadil se do předklonu, načež jsem si paže vehementně opřel o stehna. Poupravil jsem si kalhoty a společně s ratanovým křesílkem jsem se zasunul víc pod stůl, abych tak alespoň částečně ukryl "nevítanou návštěvu".
"Eh. Po-po-poprosim," zakoktal jsem se, "vás ještě o vodu," dokončil jsem větu konečně. Servírka mile přikývla, zatímco se za zvonivýho chichotání otočila na podpatku a odkráčela vyřídit mojí objednávku. Zakroutil jsem hlavou. Možná víc sám nad sebou než nad jednáním dívky.
Dlaní jsem si okamžitě protřel čelo, načež jsem si promnul oči, když se zpoza mých zad ozval formální ale přespříliš známej hlas: "Pan Styles?"
V tu chvíli ve mně hrklo. Krev v žilách mi ztuhla. Srdce mi vynechalo možná tak tři nebo čtyři údery, s jistotou jsem byl přesvědčenej, že mně tato chvíle způsobí srdeční arytmii. Barvu a tón hlasu jsem znal nazpaměť, vlastně by se dalo říct, že jsem ho ve svých myšlenkách slečně Heatleyové skutečně i připisoval, avšak... Měl jsem pocit, že ho důvěrně znám i odjinud, než jen jako pouhej výplod mý chorý mysli, pouze jsem nedovedl s jistotou určit, komu by měl patřit.
"A-ano," urovnal jsem si napůl rozepnutou košili, jejíž rukávy jsem měl k loktům vyhrnuté a kterou jsem se během zvedání se ze sedu do stoje pokusil dost neohrabaným způsobem zapnout.
Pomalu, pln očekávání, jsem se otáčel za osobou, která mě před několika málo vteřinami oslovila.
Zvědavě jsem vzhlédl k ženě před sebou.
Mé oči se zmateně rozšířily, když...

"Kurva," vykřikl kudrnáč v okamžiku kdy se z lehu prudce vyšvihl do sedu. Poplašené údery srdce mu rezonovaly v uších, přesně jako tomu bývá, když se člověk probudí z té největší noční můry. V jeho obličeji nebyly patrné jediné známky rozespalosti, zkrátka nic, co by nasvědčovalo tomu, že se před malou chvílí vzbudil z hlubokého spánku, byl bdělý víc než dost. Několikrát prudce zamrkal a rozhlédl se po místnosti, která ani v nejmenším nepřipomínala jeho ložnici. Sporé sluneční světlo ozařovalo prastaré parkety, ale jen tak, jak dovolila monumentální okna na jedné ze zdí. Několikrát se pořádně nadechl, aby sám sebe probral z roztřesení, které mu způsobil až příliš živý sen. Zavrtěl se na nepohodlném gauči, načež až v tu chvíli odvrátil zrak od dřevěných okenic a zaměřil se na jeden z malířských stojanů naproti. Zamračeně si prohlížel plátno se svou včerejší prací. Do dokončení měl obraz zatím ještě velmi daleko, ale i přesto s ním byl alespoň prozatímně spokojený.

Dlaněmi se pokusil si protřít oči, když si všiml, že je jejich kůže stále pokryta velkým množstvím barevných skvrn. Zamyslel se nad tím, že si ani přesně nepamatuje moment, kdy a jak ve svém ateliéru usnul. Mírně zívl a protáhl si rozleželé tělo. Po páteři mu přejel mráz, když se bosými chodidly dotkl chladné podlahy. Paže na prsou zkřížil a promnul si holé tricepsy, aby se alespoň trochu zahřál. Rukou si pročísl rozcuchané kučery, načež si lokty zapřel o tmavou látku svých kalhot na kolenou, a předklonil se. Zmoženě svěsil hlavu dolů a prohlédl si své vytahané proužkované námořnické tričko.
Podrážděně zavřel oči a v myšlenkách se pokusil vrátit zpět do sna. Povedlo se mu představit si terásku zapadlé řecké restaurace. Slunce snaživě zářilo, v nose ucítil svěží vůní řeky protkaný vzduch, dokonce pod sebou na kratičký moment zaznamenal tvrdý proutěný materiál ratanového křesla. Viděl i blonďatou servírku, která mu však v tuhle chvíli připomínala jeho expřítelkyni Tracy. Nepříjemně se ošil a raději dál pokračoval ve vlastní imaginaci, avšak když přišlo na chvíli, kdy před sebou měl spatřit koordinátorku své výstavy, slečnu Heatleyovou, připletla se mu na mysl jeho Chobotnička. Vzhlížela k němu přesně tak, jako před nedávnem na schodišti s rozbitými lodičkami v ruce.
Nejistě.
Rozčarovaně.
Možná až ustrašeně.
Přesto jistým způsobem vášnivě.
Usmál se a rozhodl se dál se ve fantaziích nad tajemnou slečnou Heatleyovou neutápět. Olízl si rty a ve chvíli, kdy se v hlavě snažil udělat krok k hnědovlasé Reilly, prudce otevřel oči a otráveně si prohlédl na podlaze se podivně vlnící smartphone, který ze sebe vyluzoval dosti nelibé zvuky. Přečetl si jméno, které na jeho displeji systematicky problikávalo. Střihorukej Edward. Zakoulel očima a chvíli se rozmýšlel nad tím, zda hovor vůbec přijme, nakonec se však po telefonu přeci jenom natáhl, přiložil si ho k uchu a chraplavě zabrblal: "Slyšim."
"A jéje," zahihňal se pisklavý hlásek na druhé straně, "tady se někdo špatně vyspal."
"Ani ne," podrbal se kučeravý na zátylku, "když nebudu počítat tvrdý péra starýho gauče."
"Chudáčku," protáhl Louis, "to se ani nedivim, že seš tak brzo vzhůru."
"Brzo?" zatvářil se překvapeně.
"Je něco málo před osmou," zamyslel se, "doufám, že jsem tě nevzbudil," strachoval se.
"Pohoda," mávl rukou Harry, "jsem už chvíli vzhůru. Usnul jsem v ateliéru," ihned, jak tuto svou poznámku vypustil z úst, nafoukl tváře a praštil se dlaní do čela, aby se tak alespoň částečně za vyřčený výrok potrestal. O jeho ateliéru věděli jen kluci z kapely, stejně tak jako nevěděli, kde přesně se nachází - to věděl jen on a majitel domu. Tento svůj kousek ráje si uchovával v naprosté tajnosti - nikdy na toto místo nikoho nevzal a ani neměl v úmyslu s tím začínat.
"V jakým ateliéru?" zeptal se muž se zájmem.
"Řekl jsem ateliér?" tázal se rozpačitě.
"Řekl bych, že jo," odpověděl neurčitě, "nikdy ses nepochlubil, že máš ateliér."
"Nikdy nebylo třeba to zmiňovat," pokrčil rameny kudrnáč.
"A já si jakože říkal, kde všechny ty svý veledíla skladuješ," promlouval nadšeně, "bylo mi divný, že doma nic nemáš."
"Heh," uchechtl se, čímž se snažil zakrýt nepohodlnost situace, "no jo. Louisi, cos potřeboval?"
"Proč mam pocit," polemizoval brunet, "že ses prokecl?"
"Ale hovno," mlaskl nespokojeně Harry.
"Tak proč ses plácal do čela?" vyptával se dál.
"Nikam jsem se neplácal sakra," lhal vědomě, "Lousi, řekni mi, co chceš, nebo ti to položim."
"Nedělej ze mě kreténa," osočil se, "slyšel jsem to moc dobře a chci ti říct, že se nemusíš stydět za to, že máš ateliér, pro malíře je to přece nepostradatelná věc... Sice mi přijde krapet idiotský, jakože utajovat to, ale já to respektuju a-"
"Louisi?" zavrčel netrpělivě.
"No jo, proboha," zamručel, "hele... Je sobota, co máš večer v plánu?"
"Večer?" zamračil se v přemýšlení.
"Jo, říkal jsem si," odmlčel se důležitě, "no docela rád bych někam zašel, minule jsem díky tobě poznal Joela, dneska by z toho taky mohlo něco kápnout."
"Vlastně dneska nemůžu," promnul si rty, "máme koncert u Taylora v baru, Zayn si to vydupal... Dostal mikrofon a trochu mu narostl frňák."
"To snad ne," zabědoval Louis, "myslel jsem, že víc nafrněnej bejt nemůže."
"Jo, to mi povídej," přitakal kudrnáč.
"Takže u Taylora?" chtěl se přesvědčit o tom, že předešlou informaci slyšel správně, "to je tam, jak jste hráli posledně?"
"Jo no," přikývl, "nebejt Taylora, tak koncertujem maximálně před krysama ve zkušebně."
"Ale prosimtě, musíš bejt trpělivej," pronesl prostopášně Louis.
"Kdybych nebyl," zvlnil obočí, "nevydržel bych u toho pomalu pět let. Nedělám to pro slávu, baví mě to."
"To už hrajete takovou dobu?" zeptal se překvapeně.
"Jo no, už je to celkem doba," zamyslel se Harry, když jej vyrušilo nepříjemné pípnutí ohlašující další hovor. Prohlédl si Zaynovo jméno a znuděně protočil oči: "Loui? Budeš potřebovat ještě něco? Volá mi Zayn."
"Vůbec, jenom jsem chtěl pokecat," usmál se lživě muž na druhém konci, "pozdravuj Zeeho," uchechtl se.
"Dobře, kdybys měl náladu, tak večer zajdi," nabídl kudrnáč, "i když jakože vim, že tohle zrovna neposloucháš," ušklíbl se.
"Ještě uvidim, ale díky," reagoval, "měj se."
"Čus."

Škodolibě se zakřenil, když přijímal volání svého snědého kamaráda.
"Půjčovna kondomů," pokusil se vyznít jako znuděná a na první poslech ne příliš přitažlivá žena, "máte přání, pane Maliku?"
"Co to kurva kecáš, Stylesi? Šibe ti?" zavrčel Zayn netrpělivě.
"Jako našemu věrnému zákazníkovi," odmlčel se Harry a pokračoval ve svém kratičkém divadelním představení, "bych Vám ráda nabídla výhodou nabídku - dva za cenu tří," pokýval hlavou významně, "že nevíte, v čem tkví výhoda? Nevěste hlavu, jedná se totiž o maxi velikosti, na trhu je jen tak nenajdete, jsou Vám vyrobeny na míru-"
"Doprdele, přestaň kecat hovna," napomenul ho černovlasý muž přísně, "mohl bys mi vysvětlit, kde seš?"
"Kde bych asi byl tyvoe," odpověděl otráveně.
"To bych taky rád věděl," vyštěkl, "včera jsem se ti snažil xkrát dovolat a dneska se asi proklepu skrz tvý dveře."
"Seš u mě doma?" zamračil se kudrnáč a prudce vstal.
"Rád bych," promluvil ironicky Zayn, "zatim mi nikdo neotevřel. Kde seš?"
"Doma rozhodně ne," přiznal.
"Neříkej mi," vyjekl, "že seš u tý zasraný Medúzy?!"
"Trochu silnej slovník, nemyslíš?" zvýšil hlas.
"Hele je mi to u prdele," odsekl mu černovlasý, "potřebuju s tebou mluvit... Který to jsou dveře?"
"Cože?" začal nervózně přebíhat sem a tam. "Ty chceš jít k ní."
"Přesněji řečeno," opravil ho Zayn znuděně, "bych chtěl jít za tebou, ale když seš u ní, budu muset k ní... Číslo 8?"
"Maliku, přestaň dělat kokotiny," vyřkl hromově, "jsem v ateliéru," vydechl nakonec.
"Makáš?" zeptal se překvapeně. "No né, ty seš pilnej jak včelička čéče."
"Včera jsem tu usnul," odbyl ho kučeravý.
"Tak to všechno vysvětluje," zněl nyní spokojeně černovlásek.
"Co to kurva vysvětluje?" sebral ze země pár ponožek, které si posléze dosti neohrabaně nazul.
"Včera jsem byl se Chantal u Taylora," culil se do telefonu, "domlouval jsem s nim ještě nějaký detaily víšco... No a potkal jsem tam Laru a April... Snažil jsem se ti dovolat asi tři hodiny. Chápeš to? To jsou ty, jaks je obě vobtáhl skoro ten samej den a oni jsou teď kámošky. To mi hlava nebere."
"Toho's mě mohl ušetřit," zamračil se otráveně, "chováš se jak náš Střihorukej Edward."
"Jo," přitakal Zayn, "s tim rozdílem, že já ho nestrkám chlapům do prdele."
"Okay," protočil oči, "tohle přeskočíme. Furt nevim, kde je pointa."
"Budeš mi líbat nohy," vyřkl nadšeně černovlasý, "prostě jsem je pozval na ten dnešní koncert, potřeboval jsem ti to říct, budou tam na tebe čekat, takže se pořádně vydrbej, vyčisti si zuby a navoň koule-"
"Táhni do prdele, Zayne!" vyštěkl Harry a mrštil polobotkou, jíž měl v ruce, o zem.
"Počkej," zněl dotčeně, "ještě mi poděkuješ."
"Nevim za co tyvoe," vplul do bot a ze stojanu u dveří sebral flanelovou košili, kterou si tam předchozí den odložil.
"Hele jsou to fakt rajdy," přesvědčoval ho, "taková trojka s nima, ta by ti mohla prospět."
"Prospět?!" vyvalil oči a prudce za sebou třískl dveřmi, otáčejíce se k nim čelem, aby je zamkl.
"Potřebuješ si pořádně zamrdat, brácho!" vrátil mu stejným tónem. "Ta tvoje posraná Medúza ti vymejvá mozek."
"Už jsem ti kurva říkal, že žádnou chůvu nepotřebuju," rozčíleně, téměř nasupeně, kráčel k příslušné autobusové zastávce.
"Já na tě seru! Až přitáhneš s brekem, tak ti dám leda tak přes hubu, je ti to jasný?" řekl nakonec.
"Přesně tohle jsem chtěl slyšet," zněl konečně o tón spokojeněji.
"V kolik dáme zkoušku? Nebo na to dneska serem?" tázal se černovlasý.
"Jako aspoň krátkou zkoušku by to chtělo," zamračil se v přemýšlení, "v kolik máme bejt u Taylora?"
"No," odmlčel se, když měl kudrnáč možnost zaslechnout mírné dupání, to jak Zayn patrně scházel schody, "začátek je domluvenej na osmou večer, takže abysme tam tak v sedm byli... Znáš to, než Josh postaví bicí, než se nazvučí a tak. Taky známe Nialla a jeho dochvilnost, určitě si dá ještě pár desetiminutovek v koupelně, víš jak to myslim."
"Jasný no," přikývl kudrnáč, "tak v pět ve zkušebně."
"Okay, napíšu klukům," oznámil černovlásek, "mimochodem, potkal jsem tam Bryana a prej by si příště zahráli s náma, dobrý ne?"
"Jo, proč ne," souhlasil kudrnáč, "co jsem je viděl posledně, byli fajn, ani žánrově se třískat nebudem... Proč ne," zopakoval a zastavil na přechodě. Několikrát se rozhlédl ze strany na stranu, načež na červenou přeběhl silnici.
"Okay," pronesl spokojeně Zayn, "vysvětli mi, proč vám sem nedaj výta... Úúú, neviděli jsme se už náhodou někde, kočičko?" nasadil Zayn svůj hluboký sametový hlas, který s jistou samozřejmostí nebyl věnován Harrymu.
"Co to doprdele-"
"Viděli, čumáčku," uslyšel tlumeně až přespříliš povědomý hlas své sousedky, nespokojeně nakrčil obočí, "dělám recepční na klinice pohlavních chorob." Nad sarkasmem, který z jejího výroku čpěl, se vyloženě bavil, proto nebylo divu, že se ho v tu ránu zmocnil záchvat smíchu.
"Ta ti to nandala tyvoe," zhodnotil uznale, "to je snad první, která tě poslala na férovku do prdele," povídal dál, avšak nesetkal se s žádnou odezvou, neboť ho muž na druhém konci patrně vůbec nevnímal.
"Uhm, kočička má drápky," zašvitořil Zayn neodbytně, "vidět tě nahou, umřu štěstím," vzdychl svůdně.
"Vidět tě nahýho," sladce se pousmála, "umřu smíchy," zasténala teatrálně.
"Tyvole, slyšels to?" vyjekl nevěřícně černovlásek.
"Slyšel," chechtal se záškodnicky Harry, "a musim říct, že tenhle útěr neměl chybu."
"Nemůžu uvěřit, že nepodlehla," vydechl překvapeně.
"To víš, kámo, tvoje tríčky už jsou z módy," rýpnul si.
"Drž hubu, mohl bych tě učit."
"To určitě," odfrkl si Harry a nastoupil do autobusu, "byla to kočka?" Snažil se znít nenuceně, proto doufal, že si Zayn jeho podezřelé zvědavosti nevšimne.
"Ale copak, najednou tě zajímá někdo jinej než posraná Medúza?" zasmál se hořce. "Ale jo... Byla by to neskutečná kočka, kdyby nebyla tak namyšlená."
Kudrnáč se potěšeně uchechtl.
***
Dej si bacha, potuluje se tu podivnej týpek.
Cože?
Byla jsem si zaběhat a potkala jsem ho, když jsem se vracela.
Kde?
Dole na schodišti.
Identifikuj ho!
Nevim už, vypadal dost přitepleně, možná tě bude chtít sbalit, radši nechoď ven.
Pozdě.
Tak pozor na prdel.
Kamarádim se s Louisem, pamatuješ?
Pamatuju, ale nevim, jak ten s tim souvisí.
Na prdel si dávám bacha permanentně.
Jo? V tom gay-baru to tak nevypadalo, hehe.
V tom gay-klubu bylo těch Louisů tolik, že jsem se bál, abych si tu prdel vůbec ohlídal.
Mimochodem... To už seš vzhůru? Neni na tebe trochu brzo?
Právěže se teď chystám domu, abych se vyspal v pořádný posteli. Btw. muj biorytmus máš zmáklej perfektně, palec hore.
Nespal jsi v posteli?
Spal jsem na starým gauči.
Spal jsi vůbec doma?
Jsem snad u výslechu?
Já to věděla! Jak se má zrzka?
Vlastně to byla bruneta.
Bruneta? Pf! Nuda. Zklamals mě.
Ani mě nenechala dospat.
Dobře ti tak.
Co máš dneska v plánu?
Nevim... Odpoledne mám zkoušku v divadle.
S tim svým tanečníkem?
Hm. Jo.
Víš, co jsem ti posledně říkal?
Ehm. Myslim, že si nepamatuju přesně.
Asi bych ti to měl připomenout.
To bys měl.
Ještě si to rozmyslim.
Proč?
Nemůžu furt skákat, jak ty pískáš.
Hm pravda, takže měnim svůj předešlej výrok.
Jakej?
Hlavně mi nic nepřipomínej.
Haha. Víš, že seš pěkně vychcaná?
Nevim, o čem to mluvíš.
Asi si budeme muset promluvit.
Když myslíš.
Já to vim.
***
Potemnělým sálem se rozeznívaly kvílivé zvuky o tyče se otírajících dlaní a nohou, i kroky synchronizovaných párů vedené hlasitým odpočítáváním jednotlivých dob z úst důsledného choreografa. Jako pokaždé i tentokrát vzduch voněl novostí a nepoužitostí, což jen svědčilo o modernosti a čerstvosti celého interiéru. Půlkruhové hlediště bylo tradičně prázdné a temné, neboť jedinou osvětlenou částí celého prostoru bylo pódium, na kterém tancovala hnědovláska společně s Ryanem a dalšími čtyřmi páry. Zbylá část tanečníků, včetně Liama a Clary, posedávala po zemi na kraji jeviště a za soustředěného protahování sledovala sestavu v podání druhé skupiny.

Na bocích pocítila pevné sevření Ryanových dlaní, které jí ponouklo k tomu, aby se o něj zády opřela a své ruce natáhla nad sebe. Dlaněmi zakotvila na jeho zátylku, když se ve společném rytmu ladně zavlnili v pase.
"Neříkej mi," zašeptal jí do ucha, "že to s tebou vůbec nic nedělá."
"Co jako?" špitla nevzrušeně a dál pokračovala v domluvených prvcích.
"Třeba tohle," zakousl se do rtu a natiskl si její hýždě ke svému rozkroku.
Neprotestovala, jen se hravě usmála a na znamení největší lhostejnosti ještě více přitlačila: "Ne, nedělá," zavrtěla se provokativně, načež jí do tenké pokožky za uchem narazil Ryanův zmučený sten, "s tebou snad jo?"
"Zveda-čka, sédm, ósum," diktoval Steve.
Zatnul svaly, mírně se přikrčil a silnými pažemi jí jediným ladným pohybem vyzdvihl vysoko nad sebe. Prohnutá v zádech se tyčila nad jeho vzrostlou postavou. Hlavu měl zakloněnou tak, aby mohl kontrolovat její polohu. Držel jí jistě a bezpečně. Oba moc dobře věděli, že by jí nikdy nepustil. Zvláštním způsobem si důvěřovali. Několikrát se pomalu otočili okolo své osy, dokud jí nenechal spadnout do své náruče. Opatrně se k němu obrátila čelem, zadívala se mu do očí a s pootevřenými ústy přiložila svou dlaň na jeho tvář, zatímco on její tělo s nejvyšší ostražitostí pomalu pokládal na zem. Své ruce uvelebil na jejích bedrech a oplácel jí zdánlivě hluboký pohled. Ve chvíli, kdy se chodidly dotkla chladných parket, obtočila jednu svou nohu okolo Ryanovy pánve a prudce se zaklonila, opíraje se o jeho silné objetí. Několikrát se trupem zavrtěla ze strany na stranu, dokud jí svou dlaní nepřejel od klíčních kostí, mezi ňadry až k podbřišku, v reakci na což se jako na povel zvedla a natiskla se hrudníkem na jeho. Hlasitě vydechla. Špičku prstu mu přitiskla ke rtům a přiblížila se k jeho obličeji. V očích mu jiskřilo.
"Zvrat, dva, tři, čtyři."
S největší nechutí propustil její postavu ze své blízkosti. Dvěma ladnými kroky od něj ustoupila, zatímco ho nepřestávala intenzivně sledovat. Paži natáhla vzhůru, načež se dlaní dotkla studeného kovu. Zamrkala a teprve ve chvíli kdy se i druhou rukou chopila chladného materiálu, se chodidly odlepila od země a s nohama široce rozkročenýma se zatočila okolo tyče. Vyšplhala o něco výš, zahákla se v ohbí pod kolenem a prohnula se v zádech, když se ozval zvučný hlas jejich choreografa.
"Výborně," zhodnotil, "to samý si teď pojede druhá parta. Včetně toho sóla, který teďka předváděla Reilly s Ryanem, mimochodem," odmlčel se, "fakt super, lidi," pokýval uznale hlavou.
Hnědovláska s potěšeným úsměvem na tváři seskočila z tyče: "Díky, Steve."
Tílkem si otřela vlhké čelo, když kráčela na kraj pódia, aby si zde alespoň na chvíli odpočinula. Založila si ruce v bok a zastavila se, když pohlédla do černa hlediště.
"Provokuješ mě schválně?" ozval se Ryan vedle ní.
Odfrkla si a s podrážděným výrazem se k němu otočila.
"No?" vyzval ji.
"Jak jako provokuju?" zeptala se ho znuděně.
"No všechny tamty věci," svraštil čelo nespokojeně, "jak na mě koukáš, jak na mě šaháš a tak."
"Jestli máš problém s tim, jak na tebe šahám a jak na tebe koukám, vyřiď si to s choreografem, za sestavu já nemůžu," zakoulela očima a chtěla se posadit, to jí však znemožnil Ryan a jeho dlaň tvrdě jí tisknoucí předloktí.
"No jasně, že to děláš schválně," zavrčel na ní tiše, "seš neskutečná děvka."
"Pusť mě," prskla, "chci si sednout."
"Přestaň s tim," pohrozil jí.
"Promiň," zazubila se, "ale to asi nepůjde, platí mě Steve, potažmo tvůrce muzikálu, takže jdi laskavě do prdele."
"Špatně to skončí," zahřměl znovu.
"Jo? Vážně?" vysmekla se mu a nakrčila obočí. "Fakt mi vyhrožuješ? Seš ubohej srab."
"Varuju tě," promluvil klidně a narovnal se.
"Ryane, nejsem na tyhle tvý aprílový nálady zvědavá," mávla rukou a posadila se do tureckého sedu, "očividně máš nějakej problém, tak si ho koukej vyřešit."
"To bych rád," posadil se vedle ní, "to bys ale musela trochu spolupracovat."
"Nechci spolupracovat," vyštěkla, "já s tebou problém nemám, nechápu, proč mě do toho vůbec taháš."
"Ticho tam vzadu," přerušil Steve jejich žhavou debatu.
"Co to vyřešit jinde?" naklonil se k ní a zašeptal.
"Třeba sami v šatně?" pronesla ironicky. "Ne, díky, Ryane, jednou mi stačilo."
"Ale no tak," zapředl, "ujely mi nervy, to jsem nebyl já."
"Jasně," špitla, "a to před chvílí, co mě drželo surově za ruku, tos taky nebyl ty, žejo?" Pochybovačně zakývala bradou.
"Reilly, dej mi šanci," zaúpěl.
Konečně k němu otočila hlavu a pohlédla mu do očí. Tvářil se skutečně zoufale. Pohled štěněte měl však její expřítel nacvičený dokonale - o tom se v minulosti nejednou přesvědčila: "Nechci ti dávat šanci."
"Každej si jí zaslouží," zvlnil koutky úst v naději.
"Blbost," odsekla mu, "já dávám další šance jenom ve výjimečných případech."
"Já jsem výjimečnej případ," zazubil se.
"Jo případ, to fakt seš," uchechtla se, "jenom nevim, jestli zrovna výjimečnej."
"Tak co?" zkusil to znovu, když z jejího postoje zaregistroval uvolnění. "Po zkoušce? My dva? Někam?"
"Dneska určitě ne," řekla rezolutně, "a jindy? To se teprv uvidí."
"Proč ne dneska?" zamračil se.
"Mam jiný plány," odpověděla stroze a zrak znovu upřela na tančící páry.
"Jaký?" tázal se dál.
"Ryane, pohop už," mlaskla nespokojeně, "že zkrátka vedu svůj život, do kterýho ty už nějakou dobu nepatříš."
"To ale právě nechci," nesouhlasil, "dalo by se to změnit, kdyby-"
"Dost!" zvedla dlaň rozhodně.
Mlčky si jí prohlédl, a když mu pohled ani koutkem oka neoplatila, protřel si dlaní ústa a několikrát výrazně zakýval hlavou, načež se jí jal napodobit a očima vzhlédl k tanečním dvojicím.
***
"Joeli," promluvila, "počkej ještě chvíli, za pět minut jsem tam a přestaň doprdele tak příšerně vřískat!"
"Lásko," začal trpělivě, "rád bych zdůraznil, že tu trčim už asi deset minut a ty moc dobře víš, jak nesnášim čekání."
"Promiň, ale nechtěla jsem tam jít upocená jak prase, potřebovala jsem si dát sprchu, to snad chápeš ne?" rozhodila rukama.
"Tys jako měla trénink?" zamračil se.
"Ne asi," plácla se dlaní do čela.
"Miláčku, nerad bych tě nějak znepokojoval, ale právě jsi prosrala zastávku, na který na tebe jak čurák čekám už asi půl dne," vyjekl.
"Cože? To bylo už tam? A proč mi to říkáš až teď?" vyskočila ze sedadla doubledeckeru, sportovní tašku si neohrabaně hodila přes rameno a seběhla po úzkých schůdcích dolů, kde se chopila tyče, na které se vyjímalo výrazné červené tlačítko s nápisem: STOP.
"Proč tyvoe? Protože jsem si tě asi všiml, až když se ten posranej bus rozjel," hysterčil.
"Promiňte, spěchám," vyřkla a mávla rukou, když autobus prudce zastavil a dveře se otevřely. Nemotorně vyskočila z dopravního prostředku a rozběhla se směrem k Joelovi, který ji za soustavného poklepávání nohou netrpělivě pozoroval. Odtáhl si svůj telefon od ucha a vložil si jej do kapsy.
"No to je dost, už jsem se bál, že tě to nenapadne a že pojedeš až na další zastávku," zamračil se a rozpřáhl ruce.
"Nejsem blbá," zatvářila se dotčeně, když mu padla kolem krku.
"Ty voníš, co to je?" zamrkal překvapeně. "To je Chanel?"
"Sakra, ty máš nos," uznale pokývala hlavou.
"Motýlkovi budeš vonět," šeptl jí do ucha významně a poplácal jí po rameni.
"Přestaň s nim pořád," zamračila se a prudce se od něj odtáhla.
"Máš krámy nebo co?" změřil si jí pohledem.
"Vedeš mi menstruační kalendář nebo co?" zaškaredila se.
"Já se trefil?" vyjekl nadšeně.
"Téměř," zvlnila obočí, "a kdybys věděl, jaký to je, takhle nadšenej bys nebyl."
"Ale prosimtě," pověsil se jí na ruku, "měli bysme jít, Loui mi psal, že už začali."

POKRAČOVÁNÍ

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.